Rozpolcení

28. února 2016 v 16:13 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
Článek bez hlavy a paty. Anebo střípky z mého "deníku". Samozřejmě je to egoistická a negativistická hudba, ale o tom už moje deníky vždycky byly.


Můj pohled na věc je, že já sakra neumím být diskrétní. Ani nechápu slovo soukromí. Život se mnou je peklo. Když vedle mě dáte sešit, dopis, mobil, počítač, tablet, s otevřeným přístupem a na dlouhou dobu se vzdálíte... kouknu se tak po pěti vteřinách. Když se vybičuji, tak po deseti. Můžete si to ověřit. Kolikrát mě ty soukromé věci ani nezajímají, ale když je tam prostě necháte, je to jako byste raně abstinujícímu alkoholikovi nalili panáka... neodmítnu.

Naopak nikdy se nikomu nehrabu v oblečení, ve špercích, v kosmetice a nedívám se jak něco dělá, nebo píše. To zase nesnáším já a já to vnímám jako soukromí. Svoje myšlenky, zprávy... nikoliv. I tento blog jsem na můj vkus dala až moc lidem, i když v téhle chvíli ho považuju spíš za soukromý. Dřív mě tu totiž bavilo psát o sobě a tím pádem i o lidech kolem sebe a pak jsem o nich psát nemohla, i když by mi to v tu chvíli docela dost pomohlo.

Tohle už vážně není normální, ani na mě.
Existuju.
To ano.
Ale... jsem naštvaná, podrážděná, depresivní, emotivní, násilnická... dokonce víc než jindy.
Jediné co mi z mých stavů pomáhá je hudba (na kterou jsem na dlouho zanevřela) a omalovánky. Hudba fakt uklidňuje a z omalovánek si udělám svůj nový objekt nasranosti. Perfekcionalismus a jediný problém je, že jsem použila špatnou barvu a lehce přetáhla čáru. A náhle ztratím hodinu a pak dvě. Geniální věc.
A pak jsem zjistila, že v knihách se skrývají vzpomínky. Je to lepší než fotoalbum. Skrývají se mezi řádky i úplně zřejmě... U každého odstavce si vzpomenu na svoje myšlenky, zážitky, pocity, když jsem si tu knihu četla naposledy. Člověk by ani neřekl co vše je v nich skryto a dávno zapomenuto. Vzpomínky se skrývají všude, v písničkách, ve vůňích, v chutích... ale pro mě jsou nejvíc v knihách.
Cigarety s příchutí. Prý už se nebudou prodávat. A vodní dýmka se taky veřejně nesmí konzumovat. Ale když si najdete cestu, ani zdaleka nestrádáte. Ale stejně to patří k zašlým časům. Protože nekouřím a do čajoven taky tolik nechodím.
Syndom sněhové vločky.
To mám já.
Jsem totiž strašně vyjímečná.
Ale byla bych někdy ráda, kdyby byl někdo divný se mnou. Kdyby něco řekl něco co si myslím já a mě zaplavil ten krásný hřejivý pocit solidarity.
V něčem jsem ovce, ale v něčem jsem beznadějná vločka.
Možná bych se měla rozpustit, možná by mělo dost lidí radost.
Jenže mě to dává ten dráždivě uspokojivý pocit. Být tu a svou divností někomu otravovat život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 28. února 2016 v 17:46 | Reagovat

Jen hezky otravuj divností život, je to tak krásná a různorodá činnost! Já to dělám pořád, ze začátku možná schytáš nějaké ty nenávistné pohledy a komentáře typu: ,,Jdi se léčit", ale...ale člověk musí prostě zůstat nad věcí.
U mě se poslední dobou projevuje takový kostrbatý stav mánie, kdy se mě celej svět zdá tak vyrovnanej, smysluplnej /stejně jako má existence/, ale moc dobře vím, že tenhle stav potrvá nanejvýš 7-14 dní a pak se všechno obrátí...a já se budu snažit vydejchat jed z vlastní osobnosti, na to se vždycky "hrozně těším"...

Hudbu poslouchám denně a jakákoli píseň, mě dokáže naprosto ovlivnit náladu, která se z celkem pěkné, nostalgické, změní v depresivní, až psychopatskou....jen si říkám, jestli jednou, jedinkrát, budu moct říct: ,,Dneska jsem se cítila nádherně"...

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 28. února 2016 v 17:52 | Reagovat

[1]: Tak krásně emoční komentář. Já si někdy řikám, jestli si  budu moct říci klišé: "Jsem šťastná. "

3 May May | Web | 28. února 2016 v 18:59 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=UAbzlj3nf4E tady máš písničku, hodí se na tebe.

Hele.. zavolej svýmu přítelovi, ať tě uchlácholí. :-D Jistě nebude rád že jeho frau je v tak nelibém rozpoložení.

(a přesně kvůli lidem jako jseš ty nikdy nespouštim svý věci z dohledu)

4 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 28. února 2016 v 20:36 | Reagovat

[3]: Chápu. Na ten odkaz se bojím klikat. :D
Teď jsem, ale když jsem psala ten zápis, tak jsem nebyla. :D Přítel by hlavně nebyl rád, kdyby se dozvěděl o nepanenskosti svých věcí, i když to už taky ví. :D

5 Černý Anděl Černý Anděl | Web | 11. března 2016 v 19:33 | Reagovat

Obdivuji každého, kdo se "neskrývá" pod anonymitou.
Být ovce, vločka, ono je to jedno. Lidi si vždy najdou něco, za co tě odsoudí. Každopádně, ta myšlenka o knihách a vzpomínkách, je pěkná a souhlasím :-)

6 Heda Heda | 31. května 2016 v 10:46 | Reagovat

Tak jsem právě pročetla posledních pět článků. Pěkné. Jsem ráda, že zase píšeš.

7 Heda Heda | 31. května 2016 v 10:48 | Reagovat

Ale pořád čekám na ten tajný článek o tom, jak trávíš Vánoce... ;-)

8 MaikelM MaikelM | E-mail | 16. ledna 2017 v 18:45 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

9 MarcoV MarcoV | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:45 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

10 Heda Heda | 23. února 2017 v 13:51 | Reagovat

Přijdu sem asi po půl roce a musím konstatovat to, že tenhle blog je jenom další čárkou v počtu mrtvých blogů. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama