Leden 2016

Poznatky

24. ledna 2016 v 18:16 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head

Tenhle poznatek už je starý jako Metuzalém a na tomto blogu už vás ho asi unavuje ho pořád dokola číst, ale přesto... Lidi si často honí ega nad jinými lidmi, zejména nad tím, že mají jiné zájmy a že jsou dřívěji narození. Honí se ega, že se narodili v devadesátkách a že zažili onu generaci bez sociálních sítí. Říká to každej, je to jak masová hysterie. Pane bože! Ten věčně se opakující cyklus, že staří nadávají na mladé, který už popsal snad i Shakespeare. To tu bylo i za lovců mamutů, ale co mi vadí jsou ty blbosti čím to obhajují. Jo no, všichni chodili ven, hrát si na písek, na prolézačky, hrát vybiku (mimochodem nejhorší hra vůbec, to radši GTA. Všechny počítačové hry světa jsou méně brutální než vybíjená.) Ne nikdo nekoukal furt do mobilů, nikdo neseděl doma u počítačů, nikdo nekomunikoval přes internet. Jsem raně devadesátové dítě a od začátku svého existování v kolektivu svých vrstevníků, 90% dětí nečetlo a hrálo počítačové hry (živě si pamatuju jak se na tím naše učitelka ve třetí třídě rozčilovala), nebo sedělo u televizí a koukalo na různé podvratné seriály a filmy, chlubilo se novým play stationem nebo jinou věcí co tehdy frčela, už v první třídě někteří hodně rozmazlení jedinci se ve škole chlubilo s novým mobilem s krásnou módní vysílačkou a ve třetí třídě už ho měli skoro všichni. Mimochodem nedavno jsem se dívala na staré fotky ze Skauta, kam jsem chodila a viděla jsem tam geniální fotku, 5 dětí na sedačce ve vlaku a každé drží v ruce svého mobilního mazlíčka, pro tuhle dobu už naprosto trapné věci, ale my jsme se tím zabavili hodiny. Na mé poměry se skoro nic nezměnilo, sociální sítě se postupně budovaly taky, akorát jiné než ksichtkniha. Jediné co se změnilo je úroveň techniky a grafiky a jiných věcí. Jo chodili jsme ven, jako chodí děti ven teď (vážně lidi to vy nechodíte ven, když nevidíte ty uřvané spratky venku) a vnímám pozitivně ty spousty zážitků, protože já vlastně nikdy ani nebyla ten počítačový typ, co sedí u her. To spíš poté co mě sežrala introverze a pubertální samota jsem byla ten co hltá knihy a denní světlo mu moc neříká. A generace předtím měla zas jiné věci, kvůli kterým byla doma a nezapojovala se do kolektivu, nebo se jimi bavila v mhd. Všichni jsou furt stejný, ať si budeme hrát s klacky a kameny nebo s iPhony.

Mám úchylky na všechny trapně infantilní věci. Když jsem byla malá, tak jsem paradoxně vůbec nebyla infantilní a dětinská. Neměla jsem ráda pohádky (samozřejmě, že nějaké ano, ale myslím, že jsem se docela dost brzy emancipovala od těch nejvíc trapně dětinských), neměla jsem extra moc plyšáků a ani nějaký přehnaný vztah k zvířatům. Jak odbila dvacítka asi si to snažím nějak vynahradit, koukám na animované filmy, kupuju různé oblečení s roztomilými obrázky a můj vztah k zvířatům je asi takový, že další level už je zoofilie a co je nejhorší kupuju si všelijaké blbosti, které cílí asi na podobně nevyspělé jedince jako já. Jako jsou omalovánky a všechny ty destrukční deníky. Další úchylka,která s tím souvisí je papírnictví. Většina dospělých jedinců vůbec nechápe co mě může na papírnictví fascinovat. V dětství jsem byla děsný lajdák, neořezané tužky rozsypané v tašce, sešity s oslími rohy, polité učebnice, děsivé písmo... Teď se vyžívám v psaní do vlastnoručně vyzdobených sešitech, všechno si zapisuju do diáře, všechno mám založené v nějakých deskách, na všechno mám lepítka a tak dále. Nejhorší ze všeho je, že se u nás otevřel nový obchod, Tiger, který dokonale skloubil obě mé závislosti.

Něco jako předsevzetí

8. ledna 2016 v 11:24 | Bezejmenné Esko |  Veškeré smysluplno
  • Přečtu aspoň 40 knížek. Minule jich bylo 30 a to jsem četla dost málo, tak jich zkusím tolik, abych na sebe nebyla moc tvrdá.
  • Napíšu na blog aspoň 40 článků. Tento rok jich bylo 24, ale to jsem to dost flákala a začínala jsem od dubna.
  • Dokončím své antistresové omalovánky a minimálně jedny načnu. Teoreticky bych za sebou mohla mít tak troje omalovánky.
  • Každých 14 dní se kouknu aspoň na jeden film. Počítá se i televize, ale neprojde mi vždy. To znamená minimálně 26 filmů, které mě nějakým způsobem obohatí. Je to docela málo na to, že knih chci přečíst 40, ale já vždy byla spíš knižní typ.
  • Každý měsíc objevím minimálně jednu zajímavou kapelu.
  • Aspoň jednou týdně cvičit a pokud to bude možné tak i 3x týdně.
  • Ochutnat konečně ramen.
  • Naučit se aspoň 5 nových jídel, které budu moct pravidelně vařit.
  • Koupit si konečně nějaké šaty bez výstřihu.
  • Našetřit aspoň na jednu věc, kterou potřebuju.
  • Jít na aspoň 8 brigád.
  • Zkusit namalovat aspoň 2 obrazy/obrázky/čmáranice.
Nic dalšího mě nenapadá. Škola nemá cenu řešit, nebudu se stresovat, že mám víc trojek v indexu, když účelem přece není mít co nejlepší známky, ale co nejvíc si odnést a přežít. Mezilidské vztahy taky ne, přece neovlivním, koho budu potkávat a jak se ke mně budou chovat. Tim míň hádky a jiné selhání.

Tyhle předsevzetí splnit mohu a nemusím. Je to spíš výpis mých přání a přirozené touhy překonat rok předchozí.