independent

3. listopadu 2015 v 17:30 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
Už zase se rozpadám. Fyzicky. Psychicky zatím ne. Rostou mi zuby moudrosti, nejspíš úplně jinak než by měly správně zuby růst. Je vidět že jsou moje. A asi je nečeká moc šťastný osud.



Nikdy v životě nepochopím svojí osobu a její zvláštní počínání si v některých věcech. Třeba moje vztahy. Moje způsoby vnímání lásky. Doteď si to pamatuju. Moje, asi neobratné, opilé líbání, když jsme stáli opření o zídku a já se cítíla tak v bezpečí, tak krásně, tak přirozeně, sexy, emancipovaně. Cítila jsem se, že něco prožívám, že žiju, že jsem se na chvíli dostala z té skleněné bubliny z které pozoruji svět a teď jsem si mohla připadat jako ta věc ve středu dění. Sexuální napětí, že jsem na toho člověka měla chuť okamžitě skočit a strhat mu oblečení hned tam na ulici. Naše nadržená představa ideálního sexu, který by proběhl, kdybychom měli kam jít, který by byl ve skutečnosti docela mizerný. Když jsme stáli u zastávky nočního autobusu a ten právě přijížděl a já mu omylem při polibku na rozloučenou strčila jazyk do pusy a celá ta akce se musela smrsknout do těch pár vteřin, kdy jsme si uvědomili, že o sebe máme vlastně zájem. Když jsem si v strašně nudné školní hodině zasněně vybavovala předcházející hodiny a usmívala jsem se jako debil. Jak úsměvné a vlastně krásné byly tyhle pubertální chvilky citové a sexuální vyprahlosti, kdy pro nás prázdný byt byl jako svatý grál a my se vodili za ruce po parcích, hospodách a jiných místech a jako zdrogovaní jsme trávili hodiny jakýmkoliv fyzickým kontaktem, který byl v tuhle dobu vhodný. Doba motýlků v břiše a podlamování kolen a výstřihů s jasným účelem.

Já si i myslím, že sex není ani tak o schopnostech, ale o tom jak nás ovládá naše hormonální soustava. Těžko říct. Existují lidé ke kterým mě to prostě přitahuje. Nezáleží na tom jak vypadají a jak se chovají. Jen prostě víme, že s těmito lidmi jednou skončíte. Jsou lidé jejiž dotyk vás sám o sobě skoro přivádí do jiného času a jiného prostoru. Známe to. Nebo se možná mohu považovat za šťastnou, že jsem pár takových "setkání" zažila. No ale pak přijde vystřízlivění. To že jinak jste s těmito osobami nejspíš nekompatibilní. Chovají se jako kreténi a nebo vás to přestane bavit. I přes to všechno fyzično, i přes tu podivnou magnetickou přitažlivost. Většinou, když použijete trochu toho rozumu, kterého se vám podařilo načerpat, dojde vám to.

No a s mým současným to tak nikdy nebylo. Žádné tyhle opilé polibky. Žádná zamilovanost, žádná zakoukanost, nic z toho co se tu neobratně snažím popsat. Věděla jsem o každém svém pohybu, vše bylo až moc mechanické, bez té spontánnosti a určitého souznění. Žádný takový pocit. Z mé strany. A ještě dlouho nebylo. A po pár měsících to bylo stejně už jiné než jako ty první vytoužené okamžiky v prázdném bytě. Nemělo to a nemohlo mít to kouzlo. Ale cítila jsem určitou souhru, sounáležitost, soulad... snad i určité souznění. A přesto mohu říct, že ho miluji víc než ty předešlé. Je to naprosto střízlivá láska, mám ho prostě ráda, ne šíleně jako feťák heroin, asi i bez šance že se to někdy změní, že to někdy vyšumí jako většině lidem vyšumí nějaká vášeň a přitažlivost, na které mají vztah založený. Můj tak založený nebyl. I po nespočet hádkách to cítím stejně, vidím ho vedle sebe i po stovkách vlnách flustrace a nenávisti. Je to ta láska, co asi lidé k sobě cítí po letech. Nejsme dva milenci, nemáme díky sobě snadný život, ale víme,že k sobě patříme. Nebo aspoň zatím.

Vztahy asi nefungují ani na souhře vlastností a sympatií duší, ani na vášni a motýlkách v břichu. Vztahy asi stojí na stereotypu. Jak nezáživně to asi zní. Ony ty city jsou jenom pocity a je vlastně jedno jak je nazýváte. Stejně nevíte jak tyhle věci nazývá někdo jiný a jak je vnímá on. Je to čistě subjektivní.

Článek kde jsem si zas vylila duši a přitom pospíchám dělat spoustu školních věcí. Ach jo, berte to z rezervou. Rostou mi zuby moudrosti (svině!) a bolest je vlastně taky jenom pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 3. listopadu 2015 v 17:51 | Reagovat

přečetla jsem to jedním dechem no a.. prostě amen, absolutní souhlas. anebo prostě, zažila jsem to samý :)

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 8:52 | Reagovat

Úplně mi to připomíná mě.. To, že spolu stejně skoncime i přesto, že je blbecek... I ta krátká chvíle se počítá.
Svou strizlivosti si úplně jistá nejsem, ale kdyz nemůžu najít pochyby, tak to beru jako posun..

3 May May | Web | 5. listopadu 2015 v 22:38 | Reagovat

To zní jako dobrej českej vztah.. :-D

4 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 6. listopadu 2015 v 12:25 | Reagovat

[3]: Čím se český vztah liší od vztahů co mají lidi v zahraničí? :D

5 May May | Web | 6. listopadu 2015 v 17:33 | Reagovat

Když nepočítáme Portugalsko, Belgii a Maďarsko.. mírou rozvodovosti přece. :-D

6 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 8. listopadu 2015 v 9:59 | Reagovat

[5]: Tak v tom mám zatím čisté svědomí. :D

7 stuprum stuprum | Web | 13. listopadu 2015 v 15:23 | Reagovat

Však ty si někoho vezmeš a beztak se i rozvedeš! :) Je to padesát na padesát, nezapomeň, potopená!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama