Co mně na mně nejvíc mrzí

7. října 2015 v 18:31 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
Ignorujte prosím gramatické chyby a hovorové výrazy typu: jak mi zobák narostl.
Že si neumím vybrat.

Nikdy v životě jsem si neuměla vybrat. Nic. V obchodě a tak. Kdybych vám měla něco o sobě říct, tak rozhodně nejsem rozhodná. Ani trochu. Rozmýšlím se dlouho a pak si stejně vyberu ukvapeně. Ukvapená rozhodnutí občas dopadají i dobře, ale to je sázka do loterie. Ale to mě asi ani tolik nesere...

Štve mě, že jsem si nikdy nemohla vybrat to jaká budu. Co do vzhledu to do povahy. Jsem bipolární osobnost. Nemám tu poruchu, ale u každé mé vlastnosti najdete jednu úplně opačnou ze spektra. Je to tak. A třeba se vám to nezdá. Asi se to dost komplikuje tím, že jsem introvert. Chtě nechtě mám dvě tváře a aniž bych si to vybrala, žiji dva životy. O tom druhém nikomu neříkám, dřív jsem zase řikala moc. Bohužel umím jak první tak druhý. I můj blog je spíš ten první život, i když se v něm snažím co nejvíc vykřičet co mě na mém prvním životě štve. Nejhorší je, že neumím nebýt rozpolcená, že potřebuju něco co budu tajit, nejlépe sama před sebou. I když bych tajila jen svůj sexuální život pořád je to moje stránka, kterou zná jen jeden člověk (tedy aktuálně). A je to ještě horší, na každou problematiku mám dva názory, nebo i víc... nemůžu se rozhodnout pro který jsem víc. A to i v nejniternějších otázkách. Takže jsem ve velké životní pasti: Předstírám že mi to vyhovuje, nebo mi to opravdu vyhovuje?

Štve mě, že jsem si nikdy nemohla najít nějaký styl (image). Obdivuju lidi co mají nějaký krásný vypracovaný styl. Teď nemyslím styl podle poslední módy, na to vám stačí jen slušný balík peněz, ale prostě být divný a nestydět se za to a zároveň když to člověku sluší. Znám pár slečen, co takhle vypadají a odlišují se tak už skoro od základní školy, ale já to nikdy nedokázala. Prostě mi to neslušelo a ráda jsem se schovávala v uniformním, minimalistickém stylu. Jako jednobarevné tričko a nějaké kalhoty, kraťasy, sukně a mikina nebo svetr. Líbí se mi do jisté míry extravagance, ale vím, že jí nejsem schopná. Prostě jdete po obchodě a najdete věc přesně k sobě, i když víte že by se vám libila víc jiná, ovšem na někom úplně jiném. To asi ani není o sebevědomí, nebo nevím.

Nikdy jsem neměla cíle. Opravdu ne. Nejsem ani trochu cílevědomá. Nepamatuju si ani na jeden cíl, co bych si předsevzala a potom splnila. Možná tak krátkodobé, jednodenní motivace, jinak ne. Nic nedělám s nějakým cílem. Věcí dosahuji náhodou. Nejde o to, že bych je nedokázala splnit, nebo neuměla plnit. Prostě si je nedávám. Je to svoboda a zároveň se musíte smířit s tím, že jste navždy něco jako looser.

Že mám ráda vakuum ve svém životě.

Že se neumím fotit a vypadám prý líp ve skutečnosti.

Že mě každý štve. Že nemám ráda osobnost většiny lidí a i popkulturních postav. Nemám ráda, když lidi nedodržují svoje zásady, když se mění a vyvíjejí v něco co už absolutně není podobné mým kamarádům, když jsou arogantní a myslí si něco víc, když lžou a nejvíc sami sobě, když nemaj základní mravní hodnoty. Jsem tedy i otravná sama sobě. Ale myslím si, že jsem asi ten nejmravnější člověk jakého znám, možná je se mnou i něco špatně. Já měla fakt ráda jednoho důležitého člověka a poslední dobou se vyvíjí v něco jiného díky čemuž si o sobě myslí, že je něco víc a ještě k tomu podvádí svého partnera a ještě k tomu s takovým člověkem, který v mým mravnostním žebříčku je asi na posledních příčkách. Dost ran pro konzervativního moralistu jako já. Jsou věci kvůli kterým nemůžu vážit ani vlastní rodiny. A to mě na mě štve nejvíc, že lidi posuzuji jako člověk zamrzlý v osmnáctém století.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rock-Lee13 Rock-Lee13 | Web | 7. října 2015 v 19:40 | Reagovat

Také nemám rád bezcharakterní lidi. Jinak článek si napsala pěkně. Každý jsme jiný, což znamená, že všichni máme své "mouchy".

2 zranitelna zranitelna | Web | 7. října 2015 v 20:01 | Reagovat

Vypadat líp ve skutečnosti je přeci taková výhoda!

3 Elis Elis | Web | 7. října 2015 v 20:17 | Reagovat

Ale dělá tě to právě takovou, jaká jsi. Bez chybičky není nikdo :), maximálně pro to něco můžeme dělat.

4 May May | Web | 7. října 2015 v 20:40 | Reagovat

Všechna krása života se vytrácí v nekonečnech času, jako slzy v dešti.
Time to die.

A nemůžeš si vybrat jaká budeš. Resp. jo, ale ne svou myšlenkou, vybíráš si to svejma činama, ale to určitě víš. Jak řekl Batman svym rádoby drsnym hlasem "Its not who I am underneath, but what I do, that defines me."

Ta dobrá zpráva je, že ohledně povahy se toho dá udělat o dost víc, než ohledně vzhledu. A ani nemusíš používat skalpel.

5 Molly Molly | Web | 7. října 2015 v 23:24 | Reagovat

To je dost podobný mě... Hlavně to o těch dvou tvářích... Ale já bych to tak dobře nepopsala.

To s tim oblečenim mam taky, někdy si najdu něco, co je torchu výstředního, ale upřímně se nerada (vzhledově) odlišuju. Jednoduše se tak necitim příjemně a ikdyž si mě lidi třeba ani nevšímaj, přijdu si pak bůhví proč, že přitahuju pozornost. Ale oblečení neni důležitý, co s nudnym člověkem, ať má sebelepší styl.

A vypadat líp ve skutečnosti než na fotkách má spoustu výhod :D

6 tinagarden tinagarden | Web | 8. října 2015 v 10:22 | Reagovat

Tak to jsme na tom podobně...
Taky když si třeba koupím nový  výstřední oblečení cítím , jako bych byla jiná nebo že přitahuji pozornost. Také neumím o sobě skoro nic říct. Je to těžký ale každý má své mouchy ;-)

7 Amazonka Amazonka | Web | 11. října 2015 v 8:17 | Reagovat

"Rozhodně nejsem rozhodná." - miluju takovéhle mindfuck věty. Například já jsem jednou v článku použila spojení "sluch mne neposlechl" a všimla jsem si toho, až když jsem si to po sobě četla. Pořád mluvím od tématu, to je zase moje slabina...

Já mám zase problém s oblečením, že se skoro v ničem necítím dobře. A začíná to být čím dál tím víc horší. Jsem už zvyklá se oblékat do takových "smutnějších" barev (jak tomu říká moje máma) a udělalo to ze mně to, že už se prostě v barevných věcech cítím strašně na očích a neuvěřitelně mě to sere a přijde mi, že vypadám jako debil. A nikdy jsem nemohla nosit šaty ani sukně, protože v tom vypadám prostě strašně. (A hlavně poznámky mého okolí typu "tyjo, tebe vidět v šatech," mi moc nepomáhají).

A s cílevědomostí to mám naprosto, naprosto stejně. Pořád nám říkají, jděte si za svýma cílama (dat skloňování), udělejte nemožné možným blablablabla. Ale o čem to kurva mluví? Mě se pod tím nic nepředstaví.

8 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 12. října 2015 v 16:56 | Reagovat

[7]: Ta věta je schválně, se mi takhle líbila. Do úředního tiskopisu bych to nenapsala, ale takhle na blog proč ne.
Já taky nosím převážně smutné barvy. :D

9 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 12. října 2015 v 16:56 | Reagovat

[7]: Ta věta je schválně, se mi takhle líbila. Do úředního tiskopisu bych to nenapsala, ale takhle na blog proč ne.
Já taky nosím převážně smutné barvy. :D

10 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 15. října 2015 v 10:35 | Reagovat

Do posledního odstavce jsem se trochu zamotal, ale jinak podléhám sebeklamu, že vím, co bylo myšleno. Což jenom dokazuje, jak nepokrytě stupidní lidská stvoření doopravdy jsou.

Co když nerozhodnost je tvůj styl?

11 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 17. října 2015 v 21:59 | Reagovat

[10]: A co myslíš že bylo myšleno?

12 jsemany jsemany | Web | 15. listopadu 2015 v 18:15 | Reagovat

Haha, ve velké části se vidím. Ale snažím se s tím něco dělat. Spíše mi poslední dobou připadá, že se skoro každým člověkem mám nějakou roli a je strašně těžký se z ní vymanit, protože řeknou "Co to s tebou sakra je? Vždyť tohle nejsi ty!"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama