Protékající síra

26. srpna 2015 v 23:07 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
Obsah mé peněženky se každým dnem krátí. Je to zvláštní, protože už přece po dlouhé době mám nějaký příjem. Ukázalo se, že je to ještě horší, než když jsem žádný neměla. No je to hrůza. Obzvlášť, když jsem zjistila, že mám nejspíš potkaní problém a taky velký problém sehnat peníze na blížící se cestu. To že nemám peníze na blížící se cestu je docela punk. Vůbec nevím, kde na ni vezmu. Čas se krátí a brigádu se mi nedaří sehnat. Když už nějaká je, tak překvapivě nemůžu. Je to k vzteku, zvlášť když je to taková nabídka, kde by vám zaplatili v podstatě za nic. Prostě smůla. Takže to buď někdo zasponzoruje, nebo už si v práci nedám ani polívku. A to jsem se už naučila na polívkách docela dobře přežívat. Já teda nikdy moc neobědvala, ale kompenzovala jsem si to tím, že jsem znásilňovala automaty na žrádlo a tam se přecpávala těma hnusnýma bagetama. A polívka to je plnohodnotné jídlo za 30,- A já polívky zbožňuju, tedy ty v kterých nejsou brambory (takže tak 60%),hlavně vývary. Naplánovala jsem si jak se budu stravovat, až budu bydlet sama. Každý týden uvařím kýbl vývaru, stanu se už na to mistrem a budu to jíst dokud se to bude dát jíst a dokud se to nepřejí. A když nebude vývar, bude rajská, cibulačka, hrachovka, čočkovka, cokoliv. Polívka je geniální jídlo. Nechápu, že jsem její půvaby neobjevila dřív. Jako malá jsem je nesnášela, byl to povinný taneček před hlavním jídlem a než jsem se k ní odhodlala obvykle vystydla. Na mém polívkovém wishlistu je ramén, ta japonská polívka, známá z animovaných seriálů.

Ano jídlo je bezva. Moje zářiová cesta bude bezva. Sice nevím kde na ní seženu zbývající finance a jedu tam se spolužačkama, co je vlastně neznám, teda seděla jsem s nima celý semestr, ale to vůbec nestojí za řeč. Ve škole se člověk s druhým vůbec nepozná. To víc člověka potkáš za jeden večer v hospodě, než za jeden semestr ve škole. Smutná pravda. A není to jen alkoholem. Já sama si připadám ve škole jako nanejvýš nepravděpodobný člověk. Je to nesmysl, ale nevím jak to vyjádřit. A to jsem ve škole stokrát společenštější než v hospodě. V hospodě někdy i hodinu sedím a mlčím. Ale nejsem to já a není to dobrovolná blízkost s těmi lidmi, jenom tak přežíváme, něčemu se smějeme, o něčem se bavíme, pijeme kafe, hrajeme nějaké hry. A pak hurá domů. Asi ve všech těhle formálních vztazích je něco takového. Ale ta cesta bude fajn. Co mě štve je možná to teplo co tam bude. Jsem člověk alergický na tyhle vedra. Škoda, že jsem absolutní opak člověka alergického na sluníčko. Nemám se na co vymlouvat.

Buď máš rád léto nebo zimu, jinak jsi jenom hysterický kretén co si furt stěžuje. Jo možná to jsem já. Léto=vedro=migrény, zima=mrazy=migrény. Jenže! Před zimou se jde schovat. Před vedrem ne. Umím lyžovat, umím bruslit na docela obstojné úrovni. Neumím žádný letní sport krom plavání. Nesnáším sníh, ale v téhle době už je sníh naštěstí vzácností. V zimě jsou Vánoce, což znamená volno a nějaké ty dary a na podzim mám narozeniny. Na podzim začíná škola a já můžu odůvodnit shopaholické záchvaty v papírnictví. V lednu začíná Nový rok a já můžu začít spoustu věcí od znovu, například psát deník, psát snář, začít cvičit. A diáře... V létě můžu sedět na lavičce a chlastat (což teda skoro nedělám, ale možnost je fajn), můžu sedět na lavičce bez chlastu v noci a jen tak kecat. V létě můžu procházkovat. V zimě mám z procházek migrény a v horším případě omrzliny. A v létě jsou prázdniny, které mě nutí se nehorázně flákat a pak toho litovat. No nic léto je fajn, ale tak do 25 stupňů maximálně. Takže vítězí zima ( i když se steskem po lavičkách a procházkách). A nebudu na ní nadávat, možná až jednou, dvakrát napadne sníh.

Jeden důležitý člověk je na mě naštvaný. Nevím co mám dělat, připadám si jako při rozchodu. A to to zdaleko neprožívám jako rozchody. I lidi co bydlí patro pode mnou ví, že jsem se rozešla. Minule jsem skončila na policejní stanici a rozbrečela jsem se jim tam, avšak z úplně jiného důvodu, než jsem tam byla. Pak na mě koukali jako na největšího slušňáka, co se bojí, že je na policii. A já v tý situaci brečela kvůli bezvýznamný hádce, už ani nevím kvůli čemu. A tohle je daleko malichernější než moje hádky a rozchody. Ale mám kvůli tomu ten stejný pocit. Jako protékající síra. Eh. Dostávám se k tématu týdne. Mít rád vs. milovat. Není tam rozdíl. Když už tak míra hysterie. Aspoň u mě. Jo je to moje vina, ale jak se to vezme. Je to blbost. A asi to neskončí. Může skončit kamarádství co trvá dvanáct let kvůli takové blbosti? Nemůže a nebo může a tak se to asi stát mělo. Kašlu na to.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 27. srpna 2015 v 22:22 | Reagovat

Jeez. Polívky. To by mě zasytilo tak na 3 minuty.
Ale jasně že se dá schovat před vedrem. Sprcha, větrák, podzemí metra, sekce mraženýho žrádla v obchodech, bazén..
A kamarádství se dá skončit kvůli čemukoliv. I kvůli poslednímu kousku pizzy. :-D

2 stuprum stuprum | Web | 28. srpna 2015 v 1:01 | Reagovat

Lepší ztratit kamaráda než náladu. :)

3 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 28. srpna 2015 v 13:09 | Reagovat

[1]: No jo, ale nestrávíš tam celej den, což v interiérech v zimě můžeš.
Tak když je ti pět. :D Já se kvůli pizze nehádám.

[2]: Co když ztratíš rovnou obojí? :D

4 May May | Web | 28. srpna 2015 v 22:01 | Reagovat

[3]: Já taky ne. Jen mi to přišlo jako zajímavý téma k hádce. :-D

[2]: Fucking a-right, brother.

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 1. září 2015 v 21:31 | Reagovat

Jo, polévky jsou fajn :D Hlavně v zimě se jich nemůžu nabažit... I na snídani bych ji dala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama