Nápadník #1

14. srpna 2015 v 14:33 | Bezejmenné Esko |  Jistá forma narcismu
Rozhodla jsem se, že jsem budu psát o týpcích co se mě snaží sbalit a o jiných individuích co mě oslovují na ulici. Protože, za prvé je to sranda a za druhé oslovujou mě jen naprosto nepoužitelné existence, že mi nad tím zůstává rozum stát. A tohle je skoro první hashtag v životě.




Takže dnešní exemplář.

Již vystupuju na své zastávce, těším se neboť je strašné vedro a v autobuse už je lehce nesnesitelně. Vedle mě stojí jistý pán. Mluví na mě, ale já ho dost dlouhou chvíli nevnímám, až po chvíli mi dojde, že mluví na mě. Poté vystupujeme.

Pán: Slečno?! Mohu se vás na něco zeptat?
Já: Ano. Co potřebujete? Lehce otráveně, protože se mi v tom pekle nechce stát ani o minutu dýl.
Pán: Víte jestli se v okolních rybnících nedá koupat?
Já: No... co vím tak ten nejbližší je plný sinic, takže nedoporučuju.
Pán: Aha. Tak to je škoda. Já jsem totiž z daleka. Z Kladna. Mi řikali, že je tu nejlepší koupání v celé Praze. Že buď v Hostivaři nebo tady.
Já: Hostivař se docela dá. Tam je to hezký.
Pán: Tak děkuju. Vy jste mi strašně sympatická. Vypadáte jako takový ten pohodový typ, ne taková ta slečínka, co nad vším ohrnuje nos.
Já: Děkuju. Pomoc!
Pán: Mohl bych vás na něco pozvat? Vy se mi prostě strašně líbíte. Jste takový můj ideál. Víte? Opravdu vypadáte jako skvělá ženská do nepohody.
Já: No já už mám přítele a tomu by se asi nelíbilo, že mě chlapi někam zvou. A já už asi půjdu. A jen tak mimochodem, jste o 30 starší a dost neatraktivní.
Pán odchází se mnou.
Pán: No to je škoda, že máte toho přítele. Takže by asi nešel takový menší flirt?
Já: To asi opravdu ne.
Pán: No škoda, jak řikám jste takový můj ideál. Rád bych s vámi někam šel. Třeba posedět k vodě. A vy toho přítele milujete?
Já: No jo.
Pán: No ono je to těžké. Moc těžké. Já měl třeba přítelkyni a ta mi taky furt řikala, že mě miluje a přitom měla se mnou ještě čtyři chlapi.
Já: Hm? Koho to zajímá?
Pán: Vypadáte opravdu sympaticky. A co řikáte vy na mě?
Já: Nevím já vás neznám.
Pán: Já vím a to je škoda. Proto bych vás někam pozval a tam bychom se navzájem poznali. Šlo by to?
Já: Ne, já spěchám domů na oběd.
Pán: A potom?
Já: Ne, mě vaše generace nepřitahuje. Navíc mám přítele.
Pán: No jo, chápu. No jo je mi čtyřicet.
Já: Právě.
Pán: Já vám to řeknu upřímně, strašně rád bych se s vámi pomiloval.
Já: Hmmm Chce se mi zvracet.
Pán: No kdyby to jinak nešlo, tak já bych vám i zaplatil. Ale nerad bych to dělal.
Já: To já bych taky nerada.
Pán: Vy už jste doma?
Já: Skoro ano.
Pán: A nedáme si na sebe aspoň čísla?
Já: Ne, já si od cizích lidí čísla neberu.
Pán: Tak si vemte aspoň na mě, kdybyste chtěla nějaký flirt, nebo jste si to rozmyslela?
Já: Ne, nechci. Naschledanou.
Pán: Ale aspoň to číslo, volá na mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 15. srpna 2015 v 11:01 | Reagovat

Mělas ho hodit pod vlak. Neodbytnej a ještě k tomu škemrá. Fucking pathetic.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 5. září 2015 v 17:20 | Reagovat

Fůůůůj ... Ještěže jsi odešla ... :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama