Povídání o knížkách

15. července 2015 v 11:37 | Bezejmenné Esko |  Veškeré smysluplno
Minule byl http://potopena-ponorka.blog.cz/1507/book-tag, dnes vám řeknu něco obecně o sobě a o knížkách. Hlavně o povinné četbě, co se mi líbilo a co ne a o čem si myslím, že je v povinné četbě úplně zbytečné. Nebo spíš v té maturitní. A taky trošku minihate na češtináře a vedení češtiny. No uvidíme,jak to pojmu. Dále co mě baví číst jinak a tak dále.


Četli jste povinnou četbu?

Musím se přiznat, že já ne. Aspoň ne všechno... Tu převážnou většinu jsem samozřejmě přečetla, ale na některé věci jsem neměla čas ani chuť a tak jsem je prostě nečetla a zkopírovala jsem si nějaký rozbor z netu a pak upravila. Myslím si, že minimálně u jednoho díla to někdy udělal snad každý (teď myslím spíš ty co už měli to štěstí žít za "těch internetů a ti starší si to prostě opsali od kamaráda ze školy). Od nás ze třídy to dělala asi polovina lidí, takže jsem opravdu neměla výčitky, když jsem se na něco vyflákla. Často jsem koukala na náš seznam maturitní četby a když mě z toho něco zaujalo, tak jsem si to sehnala a přečetla. A dalo se z toho vybrat to co člověka zajímalo. Fakt že jo. Pak ve čtvrťáku jsem měla klid a nemusela jsem číst nic, jenom jsem si dozpracovávala četby do podoby maturitních otázek.

Někdo si myslí, že by se dětem/mládeži nemělo vůbec vnucovat co mají číst a co ne. Ale upřímně, většina z nich nečte vůbec a stejně si najdou cestu jak uspět u maturity. Je to vlastně dobrovolné, jestli to budeme doržovat nebo ne. Dost známých bylo zas jenom na fantasy atd. a tak si z četby třeba přečetli jenom Tolkiena. Fascinující je, že někomu se to povedlo u maturity i vytáhnout. Jo, jo... někdo má štěstí. Jde o to, že takzvaná povinná/maturitní četba je takové objektivní měřítko o tom co to znamená kvalitní literatura, kvalita prověřená časem. A my bychom měli poznat o co jde, abychom poznali jak se lidem staletími měnil vkus a názory, ikdyby jenom proto, že poznáme jaký je povinná četba svinstvo a budeme to moc bez předsudků řikat.

Ale to je jedno, nemá cenu tady řikat něco ve smyslu: "Přijdete se na naši stranu, máme..."

Co mě vůbec nebere?

Jo jsem asi barbar, ale většina literatury do 18/19. století. Jo ti nejlepší klasici jako třeba Shakespeare a tak dále. Jako obvykle očekávám virtuální kamenování. Dejme tomu, že té době prostě nerozumím, archaismům neholduju, nesnáším romány psané ve verších a tak dále. I v téhle době se najdou výjimky, autoři kteří napsali skutečně nadčasové díla, ale ani ti nejsou z úplného středověku. Středověk prostě není nic pro mě. Prvák pro mě bylo peklo, když jsme si k maturitě měli vybrat minimálně čtyři díla do 19. století pomyslela jsem si, že jsem v háji. Ale povedlo se a věřím, že existuje více těchto lepších děl, ale nemám nějak sílu se do nich pouštět. Jestli chcete, doporučte něco co bavilo třeba vás.

Výjimky:

Staré řecké báje a pověsti
To zbožňuju. Mám k tomu vztah už od dětství a myslím, že nikdo by tímto dílem neměl zůstat nepolíben. Už proto, že existuje spousta filmů tímto inspirovaných. Prostě pohádky pro všechny věkové generace.

Bible (Biblické příběhy)
Nejsem věřící, ale myslím si, že upravená verze Bible je stravitelná úplně pro všechny, i pro malé děti. Patří dneska už ke základnímu vzdělání. Posledních x let tu fungovala společnost založená na náboženství, ať se nám to líbí nebo ne. A když si přečtete tuto knihu, tak vás Jidáš u maturity už nezradí.

Obraz Doriana Graye
To je právě to dílo, co je nadčasové. Narcismus, nesmrtelnost, vztahy, psychologie člověka... to jsou věci, co budou aktuální asi pořád. A není to napsané ani tak odporným, nestravitelným jazykem. Prostě nic, co by na mě působilo jako ztráta času. Asi každý si u tohoto románu vezme něco svého.

Anna Karenina
Tohle je možná jenom můj pocit, ale tady jsem měla taky pocit, že nečtu dvě stě let staré dílo. Samozřejmě chápu ty důvody proč to máme dneska daleko lehčí než paní Anna, že se můžeme rozvést lusknutím prsty a kamarádky a rodina nám prakticky pogratulují. Jenže jak jsem četla ty Anniny pocity žárlivosti na Vronského a lítosti, když opouštěla manžela naprosto jsem jí chápala. Jo jo, žárlivost bude vždy stejná, výčitky také a samota jakbysmet. Taky tam máme naprosto skvěle zvládnuté fáze vztahu: zamilovanost, nudu, odcizení, hádky... Geniální dílo. Akorát škoda, že nám škola tak trochu vyspoilerovala ten konec. Četlo by se to pak líp a prožívalo se Annou všechny ty úspěchy a pády. Taky je tam paraelní linie příběhu, na kterou se trochu zapomíná a to má v knize stejně prostoru jako ta první. Vztah Kitty a Levina, ten tam není náhodou, je to vztah protikladný ke vztahu Anny a Vronského. Když nějaký vztah prožívá úspěch, jiný zklamání a naopak. To je dost fascinující, když si vemete, že někdo píše psychologický román, podle takovýchto logických vzorců.

Zločin a trest
Zase psychologický román. Dostala jsem se k němu tak, že jednou na nějakém školním pobytu v přírodě to spolužačka odložila se slovy, že se to vážně nedá. A já se zeptala, jestli to můžu zkusit a bylo to úžasné. To vystihuje moji osobnost, když se druhému něco nelíbí, mně se to na truc musí líbit. Ale tohle se mi vážně líbilo. Kdybyste někdy dostali chuť někoho zabít jenom proto, že byste nevěděli jaký je to pocit, přečtěte si tuhle knihu a ušetříte jeden lidský život. (Fakt báječné upoutávky... kniha pro psychopaty, lol) To je asi to, co vystihuje celý román. A to co mě na té knize upoutalo, byla ta ponurá a beznadějná atmosféra. V pubertě s váma občas cloumaj hormony tak, že se cítíte po krk v depresi a takle kniha je tak podobná vašemu pocit, že po ní prostě musíte sáhnout. Není to prostě zrovna veselé čtení, ale je to super.

Kytice

Báječná věc hlavně pro lidi co neholdují básničkám a veršovánkám. Tohle se čte tak dobře, že si na svojí nenávist k poezii ani nevzpomenete.

Co můžu

Skoro celé dvacáté století. Renesance ve psaní. K mým nejoblíbenějším patří: Čapek, Orwel, Irving, King, Loukotková, Martin, Bondy, Rowlingová... asi trochu plácám páté přes deváté, ale všichi patří do dvacátého století. :D

Co mi pomohlo

Ty doslovy co bývají u starých vydání knížek, perfektně knihu rozeberou a všimnou si i věcí, kterých vy většinou nemáte šanci.

Co mi vadilo?

Že nám češtinářka vnucovala svůj názor. Který autory má ráda ona, kteří jsou podle ní nestravitelný. A přitom co člověk to názor. A taky co si máme vybrat k maturitě. Neustále rozebírala ty seznamy a říkala nám, které díla se jí k maturitě zdají příliš těžká. Jo asi to myslela dobře. Ale vlastně nám dala najevo, že pokud si vybereme ty díla co nemá ráda, tak nám to tam pěkně osolí. Jenže ve čtvrťáku bylo tak málo času, že se mi prostě nechtělo číst nové knížky, jenom proto, že se jí nelíbí (a pravděpodobně většině čtenářů), když tamty mě bavily a něco jsem o nich věděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama