Možná už poslední.

19. srpna 2013 v 18:00 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
V rukou copánky spletené z marných proseb a motliteb,
a stále čekám na poslední, na Ten zvrácený polibek.
Krchovská píseň okrádá mě o spánek
a já své třinácté komnaty zase zamykám na zámek.


Jakobych už postopadesátý opakovala to samý. Ve tváři ten nepřítomně degradovaný výraz v krku knedlík. Presumce pochopení. Nikdy nikoho neodsuzuju. Vždyť musejí jednou něco říct. Byla jsem trpělivá, klidná, pokorná... možná protože jsem věděla, že mě nikdo neposlouchá, nikdo mi nerozumí.
Oči sklopené na podlahu. "Nechtěla jsem! Opravdu!" Z lalůčku pravého ucha mi pomalu stéká pramínek krve a teče mi po lících. A za mnou šustí kápe. Stojím tam. Zdřevěnělá, najednou neschopna pohybu. Jakobych tu stála už léta. A není úniku.
Barokno. Víra. Emoce. Tlukot srdce.
...
Čtu si, čtu si ze svých vlastních řádků. Jakobych poslouchala někoho jiného a přesto jediný vnitřní hlas. Opravdu sebe. Promlouvám k sobě a přitom se tiše usmívám pod vousy. Můj hlas a zní tak hlasitě. Jako zvony kostela na vyprahlé poušti. Prodírá se vakuem a prázdnotou... Uklidňuje mě to.
Moje oči unaveně a znuděně klouzají z jedné knížky v knihovně na druhou. U jedné se zastavěj, vytáhnu jí opráším a zase zandám. A tak zas. Nic není hodno mé pozornosti. Jak ráda bych četla! Už se setrvačnosti a se vztekem čtu první řádky, pokud mě neodradí už název. A pak jí čirou náhodou objevím. Jako by mi něco připomínala. Je to napsáno krásně, jinak... úplně jinak, než bych se kdy odvážila myslet a zaznamenávat. Ale přesto, jakobych to psala já. Jakoby mi ten, Ten kradl myšlenky. A příjemně kradl myšlenky. Moje myšlenky dostaly jinou formu, možná lepší, možná tu vyšší. Jsem tak příjemně udivená, jako už leta ne. A po letech se do knihy opravdu začtu, nestojí mě to žádnou námahu. Osvobozena od okov. Moje myšlenky neubíhají jinam, jak by mohly. Nakonec ani nevím, jestli přemýšlím, nebo čtu...všechno se to vlilo v jedno. Podivné! Moc podivné sdílet své vědomí s Knihou.
...
Na jeho obličeji se objevil sarkastický chápavý úšklebek. "Chápu."
Smáli jsme se.
Myslim, že celá ulice musela slyšet jak mi ten obrovitý balvan spadnul z srdce.
...
Někdy nám ke spokojenosti stačí pouhý jeden hlas. Ten náš. Ale né náš jako náš.



*Obrázek není moje tvorba, našla jsem ho na facebooku a od té doby leží v mé složce v počítači.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adel Adel | 19. srpna 2013 v 18:59 | Reagovat

Už jsem ti ho chtěla chválit. :D

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 19:21 | Reagovat

ten obrázek mě dostal! jinak ta báseň na začátku je taky pěkná;))

3 hewkii hewkii | Web | 20. srpna 2013 v 11:46 | Reagovat

Ne vždy tě úplně chápu (což není tvoje vina), a toto je tak trochu ten případ. Ale jsem muž, tak mě omluv.
Poslední tři věty jsou geniální. Asi ti je jednou ukradnu.

4 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | 20. srpna 2013 v 12:42 | Reagovat

[3]: Já myslela, že ženský nic nechápou, ale ono je to sexistické obviňování asi vzájemné.
Tohle měl být možná poslední článek na tomhle blogu, ale musím uvážit, zda chci přijít o takového lichotníka. :D

5 hewkii hewkii | Web | 20. srpna 2013 v 17:01 | Reagovat

[4]: ženské také nic nechápou... ...nikdo nic nechápe :-D

Jestli končíš, tak škoda no... ...četl jsem tě rád a přeji ti hodně štěstí v životě. :-)
Jestli chceš rozjet jen jiný blog - tak mi pošli link, budu tě číst dál.

6 Jane Jane | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 12:54 | Reagovat

[4]: Sexistické obviňování je super. Ještě že to nemusím řešit... :-D

7 Berenika Berenika | 8. září 2013 v 10:37 | Reagovat

Obrázek je skvělej.
S postupem času je pořád těžší najít tu správnou knihu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama