Únor 2013

Zkrat v hlavě

22. února 2013 v 17:57 | Bezejmenné Esko |  povídky

Taky se vám občas stává, že něco píšete a najednou z toho máte sami divnej pocit, nebo vás to dojímá? Jako, když to nechcete psát, ale víte, že musíte? Zvláštní... Asi to bude tím, že většinou v povídkách čerpám ze skutečného chování a výroků lidí. A tahle povídka jsou mé hodně přehrocené zkušenosti, nebo mých kamarádek. Nenutim vás to číst, není to krátké a třeba to není váš styl, ale doufám, že si to najde aspoň jednoho čtenáře: "až do konce".

11 faktů o mé osobě

19. února 2013 v 12:41 | Bezejmenné Esko |  Jistá forma narcismu
Znáte takové ty řetězáky (jak ono se to vlastně jmenuje?), kdy první úkolem je napsat jedenáct faktů o sobě? Jo maj být zajímavý, ale to je u mně asi beznadějné.

Milý bože...

18. února 2013 v 18:53 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
,pokud bych už nedej (bože) chtěla někdy nestřímně pít a jinak se společensky unavovat, dej prosím abych mohla ten tvůj hrozný a jistě spravedlivý trest, totiž kocovinu prožít sama, jen já a má věrná společnice záchodová mísa a samozřejmě tvá věrná a věčná přítomnost. A naše ...mně tak obohacující hovory, mé zoufalé motlitby, kdy tě žádám o trochu soucitu a na oplátku slibuju, že už v životě nebudu pít (ne nikdy!).
Prosím... až budu zas tehdá myšlenkama jinde a můj rozum bude tak trochu indisponován, tak mě svým božským znamením naveď a klidně mi i bolestně připomeň jak zlé je vstávání a probouzení se sto tisíc mil od domova s kocovinou a také s těmi cizinci lidmi.
Nenech mě lepit si na zhýralý, trpící obličej úsměv. Nenech mě ráno spatřit svůj odraz v zrcadle s vědomím, že jsem ho neviděla jenom já. Nenech mě čelit nechápavcům, otužilcům a trápit svou ubolenou hlavičku přemýšlením o nějakém vhodném konverzačním tématu.
Pane, příště mě doveď k poznání, že pouť poslední noční tramvají se vyplatí a že kát se ze skutků předešlé noci by měl člověk raději sám a ne se spoluviníky.
Na oplátku slibuji, že už se budu vyhýbat (jáká to ironie) červenému vínu!
Ámen.