Alegorie

4. listopadu 2012 v 17:49 | Bezejmenné Esko |  Veškeré smysluplno
Alegorie. Vskutku zajímavá věc. Někdy stačí věta, někdy opravdu jen slovo. Alegorie jsou všude, ale někdo řiká, že si je jen vymysleli znudění spotřebitelé, autor to tam třeba dá jen tak bez rozmyslu a kritici to pak zkoumají a zkoumají... Ale já nejsem takový extémista, kolikrát jsem i dost překvapená co se dá vidět v úplně jasném ději filmu a nebo jak zní oficiální výklad nějaké knihy z povinné četby. Ale taky si kolikrát v knížkách co mám už asi tak stokrát přečtené hledám skryté symboly, protože tím oficiálním vyložením už jste znudění. Např. Harry Potter. Co tam už jsem našla alegorií.
Ale nejhorší ze všeho jsou takové ty alegorie ze života. Je jasné, že pokud si kolikrát ani ti autoři neuvědomují co pouštějí na papír nebo do scénáře, těžko obyčejnej člověk bude z pusy vypouštět nějaké složité symbolismy. Jenže znáte to... něco nechcete úplně slyšet a tak si tu verzi upravíte a říkáte si že je to určitě myšleno jinak a uvažujete jak jinak by to mohlo být myšleno. Já jsem tím zvlášť posedlá.
Kupříkladu, pořád mi nejde z hlavy asi půlroční dialog z tábora. Náhodou jsem zaslechla jejich rozhovor.
"...myslíš ta extrémně krásná?" (nebo nějaký podobně divný výraz.)

"Hmmm... a teď mlč máme tady zákazníka." (Já.)
Nejdřív jsem si myslela, že se bavili o hře co budeme hrát, proto ten zákazník, ale co jsem pozorně sledovala, žádnou podobnost jsem nenašla. Tak nevím, proč se o tom nemohli bavit přede mnou a o čem se vlastně bavili. A taky vim, že už to nikdy nezjistim, což mě štve ještě víc.
A včerejšek, ten mi nepoleze z hlavy ještě dlouho. Měla jsem sraz z kamarádkama a přitom co mě jedna z nich obejmula, ta druhá tak cynicky zvedla obočí a pronesla něco jako: "Vážně?". Po téhle otázce mně zamrazilo v zádech a dostala jsem takový ten nepříjemný panický pocit, že jsem někde kde mně asi moc nemusí a dost pomlouvají. Ta první to sice popírá, ale mně už to nikdo nevymluví, něco tam prostě bylo. A taky se to možná nikdy nedozvim a mohla to být náhoda, jasně... ikdyž o tom dost pochybuju. Z komára je velbloud, prostě. A v hlavě si vytvářím miliardy scénářů, co se vlastně stalo/děje.
Ani nevím, jestli se to dá definovat jako alegorie. Dyžtak mně nepranýřujte. Jde o to, že jsem jak ti kritici, až na to že asi nemůžu být tak znuděná vlastním životem, je zajímavý dost, spíš mi možná přijde trochu béčkový a tak si vymýšlím alegorie, abych ho trochu pozvedla. Dokonce mně i občas překvapuje, jak dlouho dokážu uvažovat o jednom nepodstatném slovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kamenity kamenity | Web | 4. listopadu 2012 v 17:59 | Reagovat

To znám, taky občas rozebírám situace docela dopodrobna. Hledání alegorií tam, kde nejsou vidět, zní jako zajímavý nápad, to musím zkusit.

2 Václav Hess Václav Hess | Web | 4. listopadu 2012 v 18:00 | Reagovat

Pokud tě zajímají elfové, upíři a draci. Rád bych tě pozval na můj blog. Nabízím zde ke stažení svoji druhou knihu, samozřejmě zdarma. Více informací na blogu.

3 Spencer Spencer | Web | 4. listopadu 2012 v 18:14 | Reagovat

Kamarádky dokáží být pěkné potvory!
Stále lepší, když ve svém "nudném" životě hledáš alegorie, než aby ses trápila nad sterotypem ;)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 12:27 | Reagovat

To, co si o nás druzí povídají nebo myslí, nemáme a nemůžeme mít nikdy pod kontrolou. Proto zastávám názor, že lepší je věnovat se tomu, co člověk může ovlivnit, a tím zbytkem si nelámat zbytečně hlavu :-).

5 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 10. listopadu 2012 v 14:34 | Reagovat

[4]: Jo no, ale stejně ti to nedá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama