Co od života chtít?

30. října 2012 v 22:48 | Bezejmenné Esko |  Veškeré smysluplno
Vzduch, jídlo, pití, sex, společnost, ticho, hudbu, peníze, lásku, přátelství, rodinu, kariéru... Já nevim, co všechno lidi ještě obvykle napadá? Čim je člověk šťastnější tím víc toho vyjmenuje. Což je docela ironie, ale...

čindál víc přemýšlím co bych vlastně od toho života chtít měla a co chci. To je taky docela luxus, mít na práci pouze přemýšlení o takovýhle blbostech, co si budem povídat.
Například problematika peněz, dost na mě zapůsobil tenhle http://nichts.blog.cz/1210/ja-proste-chci-penize , je to pravda přesto bych nikdy netvrdila, že chci peníze, nikdy jsem jich moc neměla, ale přesto pro mě byly normou, něčím co je jistý. Peníze se mi svým způsobem hnusí, nemám třeba ráda, když za mě někdo něco platí, dává mi dárky (pokud to nejsou narozeniny), vůbec ta zažitá věc, muž platí za ženu se mi nelíbí, neřikám že se mi občas nehodí, ale nechci žádné závazky, ani ty skryté. Vlastních peněz se taky bojim, nikdy nevím za co bych měla ty přebytečné utratit a povolání při kterých se hodně vydělává ty jsou taky děsivé, protože vždycky zahrnujou velkou zodpovědnost, ale zajímat se o obory a vysoké, které jsou tak akorát studiem na nezaměstnaného asi taky neni dobře.
Jo ten hippie, punkovej ... život, odmítání peněz a tak podobně, je určitě fajn, ale má tu nevýhodu, že jednou vás omrzí a vyžívání s pár korunama, stopování,nejhnusnější hadry, pochybné vydělávání atd. , přestane být cool.
Od života bych chtěla takovu tu hranici, že se nikdy nedostanu na mizinu a nebudu mít finanční problémy, ale tu mi nedá nikdo a nikdy a čím víc přemýšlím o světě nezaměstnanosti, neuplatnění v oboru, rekvalifikací, pochybných půjček, "výhodných splátek" apod. , tím víc mám pocit, že jsem tu na to všechno úplně sama.
Ach jo, občas bych chtěla žít v mrazivém komunismu, kde by měl každý práci a kdo ne, ten by byl za hrdinu (aspoň teda zpětně.) Vemte si třeba film: A bude hůř. No nic, zní to nefér a tak to neberte nijak vážně, ale je pravda že někdo to měl prostě jednodušší.
Ale dost o penězích.
Minule mi jeden kamarád vyprávěl jak to mají dospělí, tím myslel generaci našich rodičů to mají se sexem, že už je ani nenapadne spojovat ho s citama. Že jeho máma (rozvedená), pořád pracuje, pracuje a pracuje a když se chce odreagovat jednodušše si někoho přivolá. Nemají to tak jistě všichni, argumentovala jsem to a taky mě to dost znechutilo, jeho máma vypadala slušně a mile, ne jako nějaká sex machine. A on na to, že to tak čtyřicátníci co jsou sami prostě mají. Nevim nechci být dospělá, jestli někdy taková dospělost v životě nastává.
Neumím si představit spát s někym co ho nemám ani trochu ráda, nebo mi s nim neni dobře, nezajímá mě..., brala bych i takový to občas víno, filmy..., protože vést vztah je těžký a nedá se to s každým,ale neznat ho, nebavit se s nim o ničem jinym a ani na něj normálně nemyslet, prostě mít jen tak bezcitně sex pro sex, nepochopim. Nevim vždycky se mi zdálo že sex je na sexu to nejhorší, jestli chápete jak to myslim. Taky proto nechápu bordely, porno atd.

A ač se občas může zdát, že peníze a sex nám k životu stačí a všichni je od života svorně chceme Tak nevim..Neměli bysme chtít i něco víc?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 31. října 2012 v 3:39 | Reagovat

Nejdůležitější je být zdravý. :-D

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 1. prosince 2012 v 14:48 | Reagovat

Zaujala mě věta "co bych vlastně od toho života chtít měla a co chci." Přijde mi totiž, že některá ta životní přání jsou jaksi společensky přednastavená, že to tak má chtít každý. Když říkáme, co si do života přejeme, říkáme skutečně pravdu, co cítíme? Primární účel našeho bytí je rozmnožit se (zatím teda, protože důvod a účel existence života nikdo zatím nezná), většina lidí řekne, že si jednou přeje mít vlastní rodinu. Pak se najde někdo, kdo si děti nepřeje a rázem se na něj ostatní podívají s opovržením. Jako bychom si některá všeobecně známá přání přát museli, to se počítá s tím, že to tak všichni chtějí. Doufám, že chápeš, jak to myslím. Ale to bych už dost odbočila.

Punkový život i když drtivou většinu jednou přejde, musí být fajn určitou dobu tak prožít, zkusit si to a pak se posunout dál. Při tom punkovém odmítání systému a peněz se ale směju, protože sice dotyční často hlásají "fuck the system," jakmile jde o takové sociální dávky, které jsou potřeba, najednou je ten nenáviděný systém dobrej.

Líbí se mi jedna myšlenka, která sice není moje, ale dost s ní sympatizuju. "Chci žít tak, abych před si před smrtí řekla, že to nebylo zbytečné, že jsem toho zažila hodně, prožila vzestupy i pády, byla šťastná i nešťastná, zkrátka stálo to za to." :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama