A po nás ať přijde....!

27. října 2012 v 12:44 | Bezejmenné Esko
Zasněně koukám do nazelenalých rozpitých očí, do těch nejoduševnělejších na světě.
"Vážně jsem nebyla hrozná?"
"Vůbec, ne.", říká. A já jsem ráda, že tentokrát se nebavím o sexu. Tohle "vůbec", je stopadesátkrát lepší. Nejlepší!
Mlčím, koukám a přehrávám si "vůbec" poprvé, to zní ještě čerstvě, ale vím že se v mé hlavě přehraje ještě milionkrát a že jednou, ani nebudu vědět jakým tónem hlasu to vyslovil. Jsem magor. Ale tentokrát, mě tohle magorství vůbec nemrzí.
Nutím se do rozhovoru a vlastně nenutím, protože je to ta nejpřirozenější věc na světě. Dělala bych to po zbytek života. Bohužel, kvůli nepřízni osudu mi zbývá tak pět minut, maximálně deset a ještě pár bonusovejch co nebudem sami.
Mělo by to stát za to, zkouším nejdříve ty nacvičené repliky, pak dávám prostor improvizaci.
Usmívám, až mi pomalu praskají koutky... s klukama to už vcelku umím, tohle nemůže být jiný,namlouvám si.
Vysmívám se sama sobě, už to se mnou fakt nejde. Ale nezakážu si to. Ne, ne. Vim, že bych se lidem neměla nutit, měla bych znát svou cenu, jenže tohle je silnější ,než to co vim. Nevim nic a vim všechno.
Mám takový utkvělý pocit, že tohle vnucování má nějakou cenu.

A, ač vám to nedává smysl a mně vlastně taky úplně ne, tahle "láska", bezmeznej obdiv atd. k němu ztělesňuje to dobrý co ve mně je. Je to příjemná změna po těch emocích, co mě opklopujou normálně, vděk, soucit, přátelství z nudy, obchodní přátelství "něco za něco",potlačovaná závist, sex z nenávisti,nesnesitelná žárlivost, láska z nenávisti, odpor. No přeháním, vlastně kecám, ale občas si přijdu vším tím životem, šíleně zkažená a je fajn vidět, že dokážu naivně, nepovrchně, nezištně a bez příčiny mít někoho ráda.

Otvírání rozepsaných článků, by se mělo zakázat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama