Říjen 2012

Co od života chtít?

30. října 2012 v 22:48 | Bezejmenné Esko |  Veškeré smysluplno
Vzduch, jídlo, pití, sex, společnost, ticho, hudbu, peníze, lásku, přátelství, rodinu, kariéru... Já nevim, co všechno lidi ještě obvykle napadá? Čim je člověk šťastnější tím víc toho vyjmenuje. Což je docela ironie, ale...

čindál víc přemýšlím co bych vlastně od toho života chtít měla a co chci. To je taky docela luxus, mít na práci pouze přemýšlení o takovýhle blbostech, co si budem povídat.
Například problematika peněz, dost na mě zapůsobil tenhle http://nichts.blog.cz/1210/ja-proste-chci-penize , je to pravda přesto bych nikdy netvrdila, že chci peníze, nikdy jsem jich moc neměla, ale přesto pro mě byly normou, něčím co je jistý. Peníze se mi svým způsobem hnusí, nemám třeba ráda, když za mě někdo něco platí, dává mi dárky (pokud to nejsou narozeniny), vůbec ta zažitá věc, muž platí za ženu se mi nelíbí, neřikám že se mi občas nehodí, ale nechci žádné závazky, ani ty skryté. Vlastních peněz se taky bojim, nikdy nevím za co bych měla ty přebytečné utratit a povolání při kterých se hodně vydělává ty jsou taky děsivé, protože vždycky zahrnujou velkou zodpovědnost, ale zajímat se o obory a vysoké, které jsou tak akorát studiem na nezaměstnaného asi taky neni dobře.
Jo ten hippie, punkovej ... život, odmítání peněz a tak podobně, je určitě fajn, ale má tu nevýhodu, že jednou vás omrzí a vyžívání s pár korunama, stopování,nejhnusnější hadry, pochybné vydělávání atd. , přestane být cool.
Od života bych chtěla takovu tu hranici, že se nikdy nedostanu na mizinu a nebudu mít finanční problémy, ale tu mi nedá nikdo a nikdy a čím víc přemýšlím o světě nezaměstnanosti, neuplatnění v oboru, rekvalifikací, pochybných půjček, "výhodných splátek" apod. , tím víc mám pocit, že jsem tu na to všechno úplně sama.
Ach jo, občas bych chtěla žít v mrazivém komunismu, kde by měl každý práci a kdo ne, ten by byl za hrdinu (aspoň teda zpětně.) Vemte si třeba film: A bude hůř. No nic, zní to nefér a tak to neberte nijak vážně, ale je pravda že někdo to měl prostě jednodušší.
Ale dost o penězích.
Minule mi jeden kamarád vyprávěl jak to mají dospělí, tím myslel generaci našich rodičů to mají se sexem, že už je ani nenapadne spojovat ho s citama. Že jeho máma (rozvedená), pořád pracuje, pracuje a pracuje a když se chce odreagovat jednodušše si někoho přivolá. Nemají to tak jistě všichni, argumentovala jsem to a taky mě to dost znechutilo, jeho máma vypadala slušně a mile, ne jako nějaká sex machine. A on na to, že to tak čtyřicátníci co jsou sami prostě mají. Nevim nechci být dospělá, jestli někdy taková dospělost v životě nastává.
Neumím si představit spát s někym co ho nemám ani trochu ráda, nebo mi s nim neni dobře, nezajímá mě..., brala bych i takový to občas víno, filmy..., protože vést vztah je těžký a nedá se to s každým,ale neznat ho, nebavit se s nim o ničem jinym a ani na něj normálně nemyslet, prostě mít jen tak bezcitně sex pro sex, nepochopim. Nevim vždycky se mi zdálo že sex je na sexu to nejhorší, jestli chápete jak to myslim. Taky proto nechápu bordely, porno atd.

A ač se občas může zdát, že peníze a sex nám k životu stačí a všichni je od života svorně chceme Tak nevim..Neměli bysme chtít i něco víc?

A po nás ať přijde....!

27. října 2012 v 12:44 | Bezejmenné Esko
Zasněně koukám do nazelenalých rozpitých očí, do těch nejoduševnělejších na světě.
"Vážně jsem nebyla hrozná?"
"Vůbec, ne.", říká. A já jsem ráda, že tentokrát se nebavím o sexu. Tohle "vůbec", je stopadesátkrát lepší. Nejlepší!
Mlčím, koukám a přehrávám si "vůbec" poprvé, to zní ještě čerstvě, ale vím že se v mé hlavě přehraje ještě milionkrát a že jednou, ani nebudu vědět jakým tónem hlasu to vyslovil. Jsem magor. Ale tentokrát, mě tohle magorství vůbec nemrzí.
Nutím se do rozhovoru a vlastně nenutím, protože je to ta nejpřirozenější věc na světě. Dělala bych to po zbytek života. Bohužel, kvůli nepřízni osudu mi zbývá tak pět minut, maximálně deset a ještě pár bonusovejch co nebudem sami.
Mělo by to stát za to, zkouším nejdříve ty nacvičené repliky, pak dávám prostor improvizaci.
Usmívám, až mi pomalu praskají koutky... s klukama to už vcelku umím, tohle nemůže být jiný,namlouvám si.
Vysmívám se sama sobě, už to se mnou fakt nejde. Ale nezakážu si to. Ne, ne. Vim, že bych se lidem neměla nutit, měla bych znát svou cenu, jenže tohle je silnější ,než to co vim. Nevim nic a vim všechno.
Mám takový utkvělý pocit, že tohle vnucování má nějakou cenu.

A, ač vám to nedává smysl a mně vlastně taky úplně ne, tahle "láska", bezmeznej obdiv atd. k němu ztělesňuje to dobrý co ve mně je. Je to příjemná změna po těch emocích, co mě opklopujou normálně, vděk, soucit, přátelství z nudy, obchodní přátelství "něco za něco",potlačovaná závist, sex z nenávisti,nesnesitelná žárlivost, láska z nenávisti, odpor. No přeháním, vlastně kecám, ale občas si přijdu vším tím životem, šíleně zkažená a je fajn vidět, že dokážu naivně, nepovrchně, nezištně a bez příčiny mít někoho ráda.

Otvírání rozepsaných článků, by se mělo zakázat.


Letem světem...

23. října 2012 v 16:58 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
Z Krásné.cz na mě zase civí podivné články typu : "Kdy je správný čas na...?" Ach jo, chtěla bych mít čas na řešení takových blbostí, chtěla bych mít čas na správný čas, ale já už dávno zmeškala ten správný a jedinný vlak. Škoda.
Dnes mi třídní učitel řekl, že krásně fotím, né že by to nebyla příjemná změna po tom co mě nazýval asi sexy ale blbou brunetou, (což už o něčem a někom vypovídá),ale...já obvykle na takové ty komplimenty z nouze ignoruju. Né, že by se mi ty fotky nepovedly, ale... Nicméně, možná si těch pochybných komplimentů ,ještě vynutím víc.
Vlastně je škoda, že nám zrušili tu matiku, protože nezaměstnaná mysl je hrozný zlo. Stejně jako volný čas, většinou ho sežere prokrastinace, nebo internet, překvapivě. Já tak nenávidím volná odpoledne, jsou tak beznadějná, víte, ikdyž si potřebujete procvičit céčko, nebo konečně začíst číst ten komiks, stejně to neuděláte. A prokrastinace ve formě psaní článku si právě ukousla velký kus mého volného času. Udav se!
Stejnak jsem, ale ráda, že píšu, cokoliv, chybělo mi to. V poslední době jsem měla vlasního života dost (i dost) a neměla jsem náladu na žádnou fikci, ani fakta (vzhledem k okolnostem). Vždy, když cokoliv píšu po dlouhé době, zdá se mi moje úroveň vyjadřování jak na úrovni pětiletého dítěte. Prostě to chce cvyk, ostatně jako všechno. Ufff...
Jsem grafoman, když potřebuju něco zvážit, vyřešit, něco mě žere, nebo jednoduše nemůžu spát, píšu, popíšu třeba šest stránek náhodně nalezeného papíru a po přečtení těch šest stránek zmuchlám a vyhodim, ale neveme mi to, že v tom už mám jasno, nebo aspoň jasněji, přinejhoršim jenom usnu. Tohodle bylo moc a neměla jsem čas nic psát, protože bych se asi upsala a navíc bych to nemohla zformulovat do žádných vhodných slov, natož vět či odstavců. Prostě krize.
Asi jsem udělala chybu, možná jich bylo víc... ale nešlo to jinak, navíc každý jiný by si dávno uvědomil co ode mě očekávat, když by mě zažil v těch a oněch situacích. Ale je to chlap a tak si z toho stejně bude pamatovat jenom moje prsa a polibky, snad. Ikdyž to na věci nic nemění....
Hmmm... připadám si jak Barney z HIMYM u dnešního dílu, jak se snažil vzpomenout na všechny holky, se kterýma se kdy vyspal a ublížil jim a najednou se mu v hlavě rozjede nekonečná prezentace portrétů. (Nadsázka samozřejmě.) Mým cílem není ani to první ani to druhý, ikdyž se to občas zadaří, ale mám kolem sebe prostě moc mužů. Což mě nutí srovnávat a přebírat(přebírat jako vybírat) a chovat se tak, jak jsem se nikdy nechovala.
V těchle deníčkových zápisích si užívám to, že tu můžu psát stylisticky převrácené věty, což bych si jinde nikdy nemohla dovolit. Jednoduše relax a naštěstí stylistické chyby nebijou do očí tolik, jako ty pravopisné (ikdyž ty se tu taky dají najít.)
No nic, nějaké to letem světem životem mám na čas odbyto a o ostatním si povíme až jindy.

O hudbě

17. října 2012 v 20:58 | Bezejmenné Esko
Šíleně zbožňuju hudbu! Čím jsem starší, tím víc jí mám ráda. Nevěřim, že bude doba kdy nebudou existovat nějaká skvělá kapela, kterou bych neměla naposlouchanou, načtený texty nebo bych neměla nastudovaný jejich životy. Kdy nebude existovat kapela, o které sice mám jisté povědomí, ale nevim jestli je, či není dobrá. Abych byla upřímná, existuje opravdu málo kapel, které splňují všechny tyhle body, takže mě čeká ještě spousta práce, ale tim líp, mám se na co těšit. Ale sice, existuje spousty věcí co mi to úžasné nadšení kazí.


  1. Kecala bych, kdybych řikala, že jsem se nenechala inspirovat http://www.1000vecicomeserou.cz/449-mrtvy-torrenty-a-archivy-bez-hesla/ ... Stahování je fakt peklo, čím náročnější máte vkus, tím je to horší. Jako jo, na soul seeku jde sehnat skoro všechno, ale taky má své mouchy a je v angličtině, což než pochopim celý ten debilní soul seekovský systém trvá to dost dlouho, natož samotné stahování, nebo sdílení. O stahování na jiných, neznámých stránkách se raději nepokouším, nechci mít podobné zážitky, jako autor výše zmíněného článku. Jo všechno jde legálně, ale proč sakra patřit k těm 5 % (odhadem)? Jo elpíčka mají své kouzlo, podle mě ta nejromantičtější věc vůbec a cédéčka taky nejsou úplně mrtvý byznys, jenže kde na to mám brát prachy? Zkuste si doma říct, že chcete peníze na cédéčko, které si můžete stáhnout na internetu. Takže, tolik k legálnímu stahování. Až na to budu mít peníze, klidně si své mrtvé nebo polomrtvé autory podpořim, ikdyž to blbnu, to už budou mrtví všichni.
  2. A znovu začínám odkazem http://muj-mily-blog.blog.cz/1210/uz-verim-v-konec-sveta#komentare Míšy článek na jednu stranu nechápu, protože poslouchat bude vždycky co a na druhou zas souhlasím s tím, že dobré hudby ubývá a v dnešní době a když to přeženu, ani dobrá hudba neexistuje. Když opomenu přeživší kapely, kteří už mají to lepší za sebou, bez urážky. Ne dobře, to dost lidem docela křivdím, samozřejmě je spousty dobré hudby. The Kills, Vypsaná fixa, Garbage..., ale ti taky nejsou úplná novinka. A navíc, pořád se to točí kolem žánrů: rock, metal, punk (zjednodušeně), což už jsou vymírající žánry, které rozhodně necharakterizují naše století. Co se týká moderních žánrů a moderní hudby jako takové, nechápu jí, ikdyž jsem se v týhle době narodila a tak nemůžu být sentimentální, nebo tak něco, ale stejně....Když opomenu dubstep, což je svět sám pro sebe... tak slušnost mi brání říct, že jsou to sračky, ale stejně se mi to dere na jazyk. Zase odkaz, kdo najde smysl, nějaký talent, nebo zalíbení v tomhle videoklipu http://www.youtube.com/watch?v=rxLnsGYpGLc tomu upřímně závidím. Nebo ty "kultovní" novinky Gangnam style a I´m sexy and I know it, občas když se nudim dávám osobní rekordy kolik vteřin se na ně dokážu dívat a poslouchat je. Jestli má někdo rád, tenhle druh humoru, prosím, ale ať tomu neřiká hudba.
  3. Sluchátka. Sluchátka a jejich akustika. Sluchátka které se nechtějí spárovat s přehrávačem. Ach jo, kolik už jsem vyzkoušela sluchátek, kolik už jsem za ně utratila. Sluchátka jsou svině, zvlášť ty levné, co po týdnu zkroucené v kapse nebo tašce, to už nevydrží a přestanou fungovat, ale to by šlo očekávat. Horší je, že mám asi ten nejmíň přispůsobivý přehrávač na světě, od té doby co jsem ty první ztratila už mi do něj jdou málokeré a pokud vůbec jdou, tak jenom na některé písničky, nebo možná jenom mým uším zní příznivě. A jiné zas nemůže mé obrovské hudební srdce v takové kvalitě poslouchat. Tím spíš, že každé sluchátka fungují na jiné písničky a alba. Líp přizpůsobivý je mobil, ale tam toho zas tolik nemám a nandat tam všechno by chtělo volnej víkend a koupit si novou paměťovku a to se mi nechce. Jo, tím to bude! Jsem líná.
  4. Jo jsem líná, stahovat, přesunovat... atd. A pak si mám na co stěžovat.

Ve stínu slunce

16. října 2012 v 20:46 | Bezejmenné Esko |  Fotky
Čin dál víc mě baví upravování divných fotek v primitivních programech, jenom čekám až mi někdo vynadá.







Můj sešit z občanky

12. října 2012 v 20:14 | Bezejmenné Esko |  Veškeré smysluplno
Krom pochybných zápisků, náhodně umístěných kresbiček, zohýbaných rohů a dokonce jedný sprosté kresby od mý spolužačky, jsem ve starém sešitě občanky našla i dvě úvahy na jedničku, tak jelikož nevim co psát a nemám tu moc svých pochybných názorů, dám je sem.

Jak by měl vypadat ideální stát? To je otázka. Myslím ,že o tohle se lidé pokoušejí už od starověku... A výsledek? Asi uspokojivý, od monarchistických, feudeálních společností jsme se dostali k demokratickým republikám, kde je aspoň ta snaha aby názor každého měl stejnou váhu.

Nebudu psát utopické a naivní představy o tom, že by si měli být všichni rovni a nikdo by neměl mít víc než druhý, protože o to už se pokoušeli komunisté a moc úspěšné to tedy nebylo. Všechny tyhle myšlenky o takovém druhu ideálního státu jsou dost zcestné a nereálné.

Tak tedy, v ideálním státě by nikdy peníze neměly znamenat víc než člověk a jeho názor. A spravedlnost by nikdy neměla být slepá. Každému by se mělo dostat té zdravotní a sociální pomoci, která mu náleží.

Tohle by samozřejmě každý měl mít automaticky, ale pravda je mnohdy jiná. Myslim že pořád, ještě máme a vždycky budem mít co zlepšovat.

Nikdy bych nechtěla monarchii nebo diktaturu, ikdyby třeba ten vládce byl rozumný a měl by dobré názory, už ve své podstatě je šílenství svěřit se jednomu člověku. Zvlášť v dnešní době, kdy už lidé nejsou nevzdělaní a už se přece jenom víc zajímají co se s nimi děje.

Nechala bych to u republiky, klidně i konstituční monarchie, ikdyž nechápu její význam, když tam ti takzvaní panovníci slouží spíš jako maskoti dané země.

Já nevim, je to tak odporně... školní!

Titulek článku musí obsahovat aspoň jedno písmeno nebo číslo, ale nesmí obsahovat pouze čísla.

7. října 2012 v 20:04 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
Včerejšek v bodech.
  • Spánek.
  • Probuzení se.
  • Naštvané odkráčení do kuchyně, protože máma si potřebuje napsat bakalářku.
  • Snídaně.
  • Přečtení si očekávané esemesky.
  • Čtení si knihy, kterou za boha nepřečtu, protože se pořád musím vciťovat do tragické hrdinky.

  • Výlet s Z.
  • Překonání svých cyklistických schopností.
  • Popovídání si, postěžování si, poslechnutí zábavných historek.
  • Euforie ze změny.
  • Štěstí.
  • Nalezení bílého svetříku.
  • Příjemné zjištění, že už mi na něm nezáleží, není žádná jeho vlastnost, která by mě rozčilovala, žádná jeho kamarádka na kterou bych žárlila a přesto si s ním stále rozumim.
  • Radost z toho, že existujou i dobrá rozhodnutí.
  • Návrat do prázdného bytu.
  • Příjemný pocit ze samoty.
  • Vana.
  • Milý vzkaz na facebooku.
  • Oblíkání se.
  • Malování se.
  • Procházka ve tmě a dešti.
  • Takové pseudoslavení mých osmnáctin.
  • Dárky!
  • První alkohol kterým mě někdo obdaroval.
  • Pití.
  • Smání se.
  • Kouření.
  • Tancování.
  • Zpívání Rihanny.
  • Odchod domů v dešti a tmě.
  • Návrat do plného bytu.
  • Zabouchnutí dveří do pokoje.
  • Vyndání mobilu z kapsy.
  • Naštvanost na svůj mobil.
  • Písemná debata o tom zda někdo má či nemá city.
  • Čekání na odpověď.
  • Usínání.
Něco nejsou body, ale přežijete to, že?

Skrytý půvab sídliště a přeplácaných barev.

7. října 2012 v 13:35 | Bezejmenné Esko |  Fotky
Hrozně divná fotka.