Vyvarujte se častého používání stejných spojovacích výrazů.

6. září 2012 v 20:52 | Bezejmenné Esko |  povídky
Ehm no. Nezveřejňovala bych to, kdyby tam nebyl ten svým způsobem překvapující konec, kterej je takovej no ze života. Nechci působit, že si myslim, že vim jak myslí chlap, berte to s vtipem a nadsázkou. A utvrdila jsem se v tom, jak těžké je psát cokoliv s náznakem erotiky, aby to neznělo trapně.




Ten večer byla jiná. O něco hezčí. Nikdy se moc nemalovala, takže její dnešní decentní, večerní líčení způsobilo že její oči byly o něco větší, krásnější, zdůřazňovalo tu jejich neodolatelnou vlhkost, tu jiskru co v nich ta zelenooká potvora měla. A ta její pusinka oděná v růžové, ty její malé bezbranné rtíky, jak rád bych je přinutil k polibku. Ale...

Pozval jsem jí dál, směle nakráčela do obýváku. No, ty šaty co si na dnešek vybrala...v šatech se nevyznám, komentoval bych jen její nádherné nohy.Dokonalost! Díval jsem se jak se jí napínají svalíky na na lýtkách, na tu dráždivou křivku stehen. Ale...

Nalil jsem jí víno a vedl s ní jakousi bezvýznamnou konverzaci. Nesměl jsem se na ní vrhnout hned, ale bylo to těžké. Obzvlášť, když se pusou flirtovně dotýkala skleničky, když mluvila ,občas se jí lehce dotknul horní ret s dolním navzájem. Jak svůdně ochutnávala svůj růžový lesk, jak roztomile a se zaujetím si jej slízávala. No ale...

Dolil jsem jí znovu víno a ona si mezitím sedla na gauč, přisedl jsem si tedy k ní a sobě taky dolil. Zkoumal jsem paradox tak křehkých lícních kostí a plných prsou, které přímo přetékaly přes okraj šatů. Ach! Sakra! Byl jsem zhypnotizován! No ale...

Žádný no ale! V téhle hloupé, přetvařovací hře už jsem se koupali docela dost dlouho, už toho bylo dost. Žádné uhýbání pohledů, žádný předstíraný zájem o její rodinu a sourozence, žádné koukání do zdi, žádné přemáhání. Pohladil jsem tu neodolatelnou, epicky bílou a jak jsem zjistil i sametově hebkou paži, (proč existujou solárka?) a podíval se jí zpříma do očí. Nebránila se, neuhla, skoro i to mě vzrušilo. Ale... ale nepředbíhejme.

Ach to líbání, začíná to tak nevinně a končí...? Nikdy to nekončí, aspoň se mi to zdálo. Líbání.. líbal jsem jí na krk, na paže, na výstřih... líbal jsem každou buňku její svůdnosti a moje vzrušení už začalo být neúnosné. Ale stejně se mi to líbilo, líbila se mi ta extáze očekávání, o to víc když mi se sladkým úsměvem sundala tričko a začala mi to oplácet. Ale...

Ale stejnak, nedostal jsem se dál než za tu její blbou, těsnou, nedobytnou podprsenku, černou a krajkovou mimochodem. Štvalo mě ,jak mi vždycky bezohledně odstrčila ruku. Stačily by dva, možná jeden centimetr a byly by jí vidět bradavky. Jak moc jsem ty dva centimetry nenáviděl. Jak moc jsem nenáviděl ty dratové, látkové klícky s blbým zapínáním... Ale...

Ale, ještě pár nekonečných minut dráždivého mučení vášnivými polibky a to už moje ruka dlouho trýzněná sexuálním půstem sklouzla po břiše dolů a pak ještě dolů, dva prsty už skoro vklouzly pod tu bavlněnou látku a co ona neudělá? Odstrčí ji.

"Co to děláš?",zeptal jsem se jí, snažil jsem se pokud možno ne agresivně.
"Tobě se to nelíbí?"
"Jo,ale...," omluvně se usmála. "Mám dneska krámy."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | Web | 6. září 2012 v 21:20 | Reagovat

:D Skvělý konec. :) Líbí se mi, jak si pohráváš s jazykem a Tvoje slovní zásoba je úžasně široká. :) Jen tak dál, moc pěkné. :)

2 Cornelia Cornelia | Web | 6. září 2012 v 21:26 | Reagovat

Výborné, výýýborné! Viděla jsem tu krásnou slečnu na to retro gauči, úplně živě. A konec? Skvělý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama