Slabost pro asociály...

28. srpna 2012 v 23:16 | Bezejmenné Esko |  Veškeré smysluplno
To bylo jednou na té naší slavné školní párty už v pozdnějších hodinách, byla docela zima a já ,jelikož jsem inteligentně vyrazila v kraťasech a sandálech se hřála u ohně s další skupinkou zmrzlých. A tu vidím zoufalce (každá párty má své..), jak leží s hlavou opřenou na stole a bulí... Jsem neuvěřitelně empatická samaritánka a prostě nedokážu na brečící lidi jen koukat, na druhou stranu je ani nedokážu nějak zvlášť dobře utěšit. A tak jsem chvíli vyčkávala, jestli k němu nepřijde nikdo jiný a tu těžkou práci neudělá za mě. Bohužel... jedinej kdo ke němu přišel bylo pár lidí, kteří na něj zařvali ať nebulí a pak se mu smáli, on totiž není zrovna oblíbený.
To zlomilo mé samaritánské srdce a rozhodla jsem se za ním jít. S tím utěšováním je to tak, že já kdybych brečela byla bych radši kdyby mě lidi nechali na pokoji. Ale... tak ne každej by byl stejnej. Na druhou stranu, kdybych začala demonstrativně bulet a následně vyprávět o touze o sebevraždě a jedinej kdo by za mnou přišel a byl ochotnej mě poslouchat by byla nějaká blbá holka, která ani nebyla rozhodnutá jestli ho utěšuje nebo ne, tak bych na tu dálnici asi fakt šla.
Jak už jsem zmínila, začal vyprávět o svých častých touhách se zabít. A prý nic nemá smysl. Co pak tomu člověku říct? Že má? Ne, přesvědčí vás že ne, ono je to u nešťastného člověka lehké a upřímně občas taky nevidim v obyčejných věcech smysl a pak ho těžkou najdu relativně cizímu člověku. Možná je to obyčejná opilecká nálada a taky možná ne.... Děsil mě. Pak tam přišel jeden kluk, takový ten třídní předseda a jinak činorodý, ten co se baví s každým a ten povídal ať to nedělá, že by nám chyběl. To málem rozbrečelo i mě. Ona to totiž není vůbec pravda, ve třídě se s ním moc lidí nebaví, spíš ho ignoruje a mně by třeba nechyběl. Smutná pravda, bohužel je to tak a myslim, že když ne mně tak jiným taky ne.
Rozhodně se to potvrdilo ve chvíli, kdy kamsi zmizel. Ptala jsem se každýho: "Nevíte, kde je zoufalec?" A každej vlažným tónem, že šel asi na tu benzínku, koupit cíga. A já na to: "Ta už je dávno zavřená!" A povídala jsem jim co řikal mně a a oni že to neudělá. Jo sice to neudělal, to jenom já se chovám jako paranoidní kráva, jenže co by kdyby. Co by kdyby? Děsilo mě to šíleným způsobem.
Jinak se tím nikdo hlouběji nezabýval. Spíš se zabývali dalším zoufalcem č 2, ten kvůli své "lásce" udělal víc, dokonce si kvůli ní sekerou pořezal prsty. Mě, ale nijak nedojímal, nechtělo se mi ho jít utěšovat, taky měl na utěšování dost lidí a dost lidí to řešilo. Dalšího rozhodně nepotřeboval. Promiňte, ale když kvůli jiné beze slova opustí, dalo by se říct dlouholetou přítelkyni a ani se s ní následně nebaví, jenom proto že zahořel k jiné štíhlé brunetce a ještě pak dělá tohle jenom proto, že ho nechce. Promiňte, tohle mi nepřijde k politování.. K politování mi přišla spíš ta slečna které dělal tohle citové divadýlko, také měla totiž přítele. Kdybych řekla, že je to debil a je s tím celým trapnej, nejspíš by mě ukamenovali, byl totiž oblíbený. Když pak zmizel, bylo mi to v celku jedno, tak trochu jsem i v duchu doufala, že se něco stane, něco čím by zaplatil za tuhle blbost.
A jsme v jádru problému, mě budou vždy dojímat ti asociálové, ti chudinky, ti co můžou brečet i za svojí existenci, vždy je budu mít radši než tyhle rozmazlené týpky co mají své luxusní problémy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es Ef Es Ef | Web | 28. srpna 2012 v 23:32 | Reagovat

Na asociálech mě bude dycky něco fascinovat.

2 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 23:38 | Reagovat

To byl nějaký sraz třídních zoufalců? Jinak, a ani to nevíš, bylo od tebe hezké, že jsi hledala zoufalce 1. Je vidět, že máš srdce na správném místě.

3 Alisa Alisa | Web | 28. srpna 2012 v 23:46 | Reagovat

Ja som skôr tá, ktorá by si nevšimla ani jedného ani druhého . Stojím si za tým, že každý si má riešiť svoje problémy v súkromí a nie citovo vydierať .

4 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 29. srpna 2012 v 0:04 | Reagovat

[2]: Eh, byli jsme tam všichni i zoufalci i my "normální". :-D

5 werewolf's spirit werewolf's spirit | Web | 29. srpna 2012 v 0:10 | Reagovat

Tak na tomhle jsem stejně...vždycky váhám, jestli to není blbý za ním jít, pak řeším co bych mu řekla. Osobně mám někdy taky takovýhle chvilky (kdy se neudržím a brečím někde, kde je dost možný, že někoho potkám) v mým případě bych spíš byla ráda, kdyby se někdo odvážil a šel za mnou. Ono i jen to vykecání se dost člověku pomůže.

6 Julie de Dejvice Julie de Dejvice | Web | 29. srpna 2012 v 8:50 | Reagovat

jojo, luxusní problémy jsou vlastně sranda

7 Cornelia Cornelia | Web | 29. srpna 2012 v 23:21 | Reagovat

Hezky čtivý příběh jedné páteční (nebo snad sobotní?) noci.. Slabost pro vykukané, zamlklé individua s tebou sdílím..

8 Irwain Nornossa Irwain Nornossa | E-mail | Web | 4. října 2012 v 12:35 | Reagovat

Především asociál by tam vůbec nebyl. Nikdo by nevěděl o jeho problémech a nikdo by neznal jeho svět.
Pokud se někdo chce zabít, buďto to udělá nebo z toho vyroste.
Řekl bych Ti, že je taky fajn nezasahovat a pouze sledovat, ale Ty asi nebudeš jedna z těch, co by praktikovala politiku nezasahování.

9 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 4. října 2012 v 14:59 | Reagovat

[8]: Asi jo, určitě je to spíš nadsázka, než skutečná diagnóza. Je to poměrně nadužívaný výraz.
A dalo by se říct, že kdyby se neožral a já to z něj netahala asi by nikdo o jeho světě a problémech nevěděl. Tim chci říct, že za celý dva roky nevypadal, že by měl jediný problém.
Jak kdy, jak u koho, přece jenom, kdyby ho nikdo neutěšoval je tu větší pravděpodobnost, že by skutečně nějakou tu blbost udělal.

10 Irwain Nornossa Irwain Nornossa | E-mail | Web | 5. října 2012 v 8:34 | Reagovat

[9]: Přestně tak. :-)
No, pokud byl ještě ožralej, tak to bych tomu fakt věřil.
Ne, ta pravděpodobnost není o moc větší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama