Once more with feeling.

18. srpna 2012 v 16:05 | Bezejmenné Esko |  anoing music in my head
Nejvíc uspokující věci na světě: slyšet češtinu, spát ve vlastní posteli, psát na české klávesnici a být pár hodin úplně sama.
Zapomněla bych na ten krásný pocit když vás po návratu někdo shání a chybíte mu, neboli nejste zbyteční lidé.
Všechny ty fotky, hlášky kterým jsme se smály do vyčerpání mysli, všichni ti ctitelé, noví a noví příbuzní, trapasy, tři zabijácké panáky na každé návštěvě... pak ty dny kdy jsem měla dojem že jestli řekne ještě jednu větu tak jí asi vážně praštím, hádky a nakonec debaty při kterých jsme probraly možné i nemožné.
Nejvíc pyšná jsme na fotky rostlin a všech možných zvířat (naše koťata, kočky, koně, slepice, kohouti, pavouci, kachny...)
Ikdyž... taky vždycky máte vždycky z fotek ve velkém rozlišení blbej pocit?
Co je jinak nového? Velmi málo uspokující věc, přibrané tři kila. Také velmi málo uspokující věc situace u nás v rodině. Ale o tom se nechci rozpovídávat.
Abych se rozepsala obecně o postřehech ze Srbska. Mají tam nádhernou noční oblohu, v každé vesnici skvěle vybavenej bar, báječné "retro" autobusy ovšem s zabudovanou televizí, nejspíš hodnou městskou policii (protože jízdu v podnapilém stavu tam nikdo neřeší) a každý se tam zná s každým a v obchodě vám řikají křestním jménem. Na víc si asi nevzpomenu.
A k té obloze, přísahám že tak za hodinu jsem viděla padat tři hvězdy... že by se mi někdo usilovně snažil splnit přání?

Sedím si tak v autobuse a koukám na oblohu, přitom poslouchám Placebo, album "Once more with feeling" a v tom... Padá hvězda!
"Přej si něco",řiká hlas v mé hlavě.
"Ale co ? ", ptám se hloupě sama sebe, "všechno už mám."
Hvězda dopadla.
"A do prdele!", řikám si. "Už vím!"
A přemýšlím o tom jak jsem možná promarnila svou životní příležitost, protože možná by se mé přání splnilo.
A po půl hodině...další!
Už vím co si přát, a tak si přeju usilovně se stisknutýma pěstičkama a hřejívým pocitem.
Po další půl hodně...opakuje se stejný děj.
Já pak skoro se slzami v očích, realisticky zkonstatuju: "Simono, ty padající meteority, jsou ti stejně úplně na hovno!"

Asi se nikdy nenaučím lidi odmítat, zvlášť né slušně, ale co si budem povídat já byla ráda, i kdybych uměla někoho poslat do prdele. Objevil se jeden kluk od nás ze školy, budeme mu říkat romantik. Začalo to psaním si o kapelách, fesťácích o tom co posloucháme, to by mi nevadilo jsem naopak ráda, když si můžu psát s někým co má stejný názor, byť je to tak trochu školní vyvrhel, kterému by každý jiný dal košem. Pak se psaní o čemkoliv začalo vždycky zvrhávat v návrh o rande: Nevíš kdy hrajou v Praze Visáči? - V dohledný době ne, ale rád bych šel s tebou.
Nechceš si někdy vyměnit povídky? - Vyměnit?? To znamená, že mě chceš vidět?
K tomu se přidaly přehnané komplimenty a nakonec i playlist jeho odkazů na písničky se začal měnit v samé dojemné ploužáky. Navíc s postěžováním si na to, že je smutné je poslouchat sám... To bych brala, jenže další fáze mi skoro vyrazila dech, prý že konečně našel spřízněnou duši, která ho pochopí a tu prý měl přímo před nosem a také hrozně obdivuje mou duši a charakter... V tu chvíli mi došlo, že on si nemůže dělat srandu, on je jenom tak zoufalej. Děsivé...
Navíc osobní setkání je na spadnutí, dnešek jsem odmítla, ale bohužel prozradila jsem mu že mám do konce prázdnin čas a co hůř, nudím se.
A co ještě hůř, nemám důvod se s ním nesetkat, sám mi psal že nechce aby to vyznělo jako rande, takže...
Nejšílenější je že já se toho osobního setkání bojím i tak trochu proto, že ho zklamu, když má o mně tak vysoké mínění.
Jenže já nejsem žádná romantička, ani (bohužel pro něj) jeho spřízněná duše, jsem daleko hloupější, dylinkovštější... a vůbec se mi nelíbí a nemám mu co nabídnout.
Toť k tomu, jak já umím odmítat.
A dvě nejpovedenější ze Srbska.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 18. srpna 2012 v 16:35 | Reagovat

já viděla jen dvě hvězdy teď nedávno :-D ale obávám se že to přání sejně nesplní :-D

2 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 18. srpna 2012 v 19:20 | Reagovat

Když ho budeš odmítat aspoň bude víc psát protože bude mít odvěkou inspiraci v "odepíraném setkání" ... Třeba chce Múzu, kterou vidí v Tobě ... Roxano, Beatrix jeho řádků ... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama