Červenec 2012

Benátská podruhé!

31. července 2012 v 0:06 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno
Ikdyž, zase nestíhám, načnu aspoň článek o Benátské, vypsat vše by asi nemělo cenu, tak napíšu ke každé kapele něco, nějakej postřeh. Protože festivaly jsou hlavně o hudbě a osobní dojmy necháme na jindy. :)

No Name
No Name byli tak průměrně fajn, ikdyž nejsou tak úplně můj žánr ale slovenštinu mám docela ráda a co víc mám ráda hlavního zpěváka Igora. A vůbec celou tu jejich atmosféru, asi si nevzpomenu na žádnej vtip co řikal, ale byla to sranda a jejich povinných 40 minut uteklo jako nic.

Popcorn drama
Další z kapel co se rozhodlo vsadit na napodobování Segment, Koblížků nebo The Paranoid a vsadit hlavně na image na kterou budou letět pubertální emo třináctky, jinak nebyli výrazně špatní, ale myslim si že tohle už tady bylo.

The Paranoid
Další slovenská kapela... Další punk rock. Neřikám že byli špatní, ale to že jsem si z jejich konzertu zapamatovala akorát to že kytarista Roman je fakt hezkej a zpěvák Igor má hezký tričko s Doors o jejich hudbě docela svědčí. Ale mám autogramy a ten od Igora mi pořád ještě prosvítá na ruce, protože se mi místo na blok omylem podepsal na ruku, ale nevadí.

Abba Stars
Tak na týhle kapele jsme byly tak trochu nedobrovolně, protože jsme čekali na jinou, ale docela mě překvapili nijak zvlášť ty jejich písničky nekomolili a přece jenom klasika. Zvlášť jestli si vzpomenu že mezi mým dětstvím a mládím pro mě Dancing Queen byla nejlepší z nejlepších. Děsivá to vzpomínka.

Aleš Brichta band
Bývalý člen Arakainů... docela si to svou sólovou dráhou pokazil, ale to je jedno. V jeho kapela hraje syn jednoho z současných členů Arakainů, což docela zavání protekcí, ikdyž nebyl zas tak špatnej. A nedal Marylyn, což je podle mě jedna z nejhezčích a nejslušnějších jeho písniček vůbec.

Arakain
Velká show, natáčeli zrovna svůj klip a na začátku dávali ukázku z rádia nebo televize ještě socialistického, kde o nich byla zmínka, nevim jestli je to autentické. No... blbě se fotili a to je asi všechno co mám k postřehům.

Daniel Landa
Landa byl boží i z tý nevimkolikátý řady, tak hudba je hlavně o poslechu, ne? Dal všechny hitovky Tajemství, Tátu, Mámu, Touhu, Bílou Horu.... pak jednu od Kryla Moritury te Saluntant, klasiku. Jo Landa se mi nelíbí názorově, ty jeho proslovy, minulost....ale na druhou stranu zpívá o něčem, má geniální texty a jeho hlas bych poslouchala hodiny. Na konzertě jsem zjistila že ho nemám ještě tak úplně naposlouchanýho, což je zvlášť u pomalejších písní škoda. A i přes ochrnutí tváře to dal v pohodě, to má můj obdiv.

MIG 21
Macháčkova kapela, protože v ní hraje můj oblíbený herec tak jsem ani nemohla čekat že se mi nebude líbit. Texty no bez komentáře, ikdyž by se dalo říct že jsou tak drze nekonvenční až jsou dobrý a vůbec ten jejich styl, na nic si nehrajou. Nejlepší byla jeho punková výchova: "I love you" -"Fuck you!" " Fuck you!" "I lo.... fuck you!"

ŠKWOR
Škwoři byli skvělí, dali všechny hitovky Sraž nás na kolena, stíny a mráz, může se stát atd. Prostě fajn, skvělá atmosféra a natáčeli svůj klip, takže efekty, ohňostroj... atd.

Rybičky 48
Zase ten punk-rock, kterej bych teda překřtila spíš na pop-rock nebo na pop-punk, nevim moc je nemusim.

Vypsaná Fixa
Vypsaná fixa, možná se trošku snažil napodobovat Macháčka vtipama a tak... Nevim, 4 slunce byla fajn písnička, ale jinak se mi do srdce nezapsali.

Walda Gang
Ach jo! Jak já ten jejich styl nenávidim. Ale zase, nebylo to tak hrozné jak jsem čekala taková fajnová zpívačka, třeba Svařák mi nechutně nostalgicky připomněl tábor a nejen to, takže nakonec jsem jim za to oživení docela vděčná.

Mňága a Žďorp
Ti mě příjemně překvapili, svým klidným, fajn stylem. A písnička: I cesta může být cíl? Dokonalá po všech stránkách.Skvělá vzpomínka jak to všichni skandovali. A nesmim zapomenout na táborovou Hodinový hotel.

Kabát
Kabáti jsou na scéně na můj vkus až moc dlouho, jo vim je to názor ignoranta, ale přece. Neupírám jim nic, jejich kvalitu a jejich hity co až skoro zlidověli,.... nicméně jejich konzert byl skvělá show až na ty lidi co by pro místa v předních řadách zabíjeli.

Michal Hrůza
Další příjemný interpret.

Exots
Tak ti byli skvělý, ikdyž hráli ten "punk-rock", tak měli docela hezký texty a tu přitažlivou stydlivost začínajících kapel. Možná se začínám vtělovat do těch třinácek, ale byli fakt sladký. A písnička "Já jsem Originál" musí být opravdová hitovka, když si jí pamatuju i já.

Femme2fatale
Dvě hezký blondýnky v černém hrající na housle převážně irský a jiný písničky, nevim proč ale nenudilo mě to a byly fakt dobrý a to mluvim za většinu a to ikdyž to bylo jenom instrumentální.

Tomáš Klus
Sice jsem na něm byla nedávno a playlist byl skoro stejný, ale i tak docela improvizoval. Jeden z lidí kterýho konzerty jsou zážitek ať máte jejich hudbu rádi či ne. Jako Landa se hlásí k odkazu K. Kryla,což je mi sympatické, ikdyž K. K. znám asi jako průměrný ignorant, tedy pár písniček. A jako možná že napodobování se někomu může zdát jako urážka, ale aspoň něco, aspoň snaha, snaží se zpívat o něčem a to se cení.

Tak možná jsem na něco zapomněla, ale nemám na to už si to všechno kontrolovat a vzpomínat. A když se na to zpětně dívám, připadám si ještě jako větší hudební ignorat, co si budu nalhávat, ale jinej pohled se vždycky hodí. Píšu si to hlavně pro sebe, abych na své postřehy nezapomněla.




Chtěli byste se na facebooku jmenovat Joy Division?

25. července 2012 v 14:56 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Hloupá otázka. Ačkoli Joy Division jsou ti úplně nejdokonalejší, pojmenovávání se podle kapel nehodluju. Ale zní to vtipně.
Po včerejšku mě strašně potěšilo, že mi někdo dokázal říct: "Donutila jsi mě, abych se nad sebou zamyslel." Je to divné, ale potěší vás to že můžete mít na člověka svými stížnostmi a připomínkami nějaký ten vliv, kromě toho že toho člověka naštvete. Ikdyž možná ten člověk zůstane stejný jako doposud. No, nejsem v tomhle směru moc optimistická, ale bylo to fajn.
Včerejšek byl vůbec moc fajn, jako ve snách si pamatuju jak ke mě přišel otec a vyptával se kde jsem byla a já mu v polospánku odpovídala, ani už si nepamatuju co. No trošku problém.
A stal se zázrak! Ozvala se mi už dávno ztracená nabídka na lístek na Benátskou. Ano sice už mi to nenahradí ty vyhozené peníze, tim že jsem ho ztratila, ale stejně budu platit o tři stovky míň a to už nejsou úplně zanedbatelné peníze. Pro mě určitě ne.
Zjistila jsem znepokojivou věc, že depresivní články znějí mnohem líp, než ty pozitivní a mám v nich jaksi mnohem víc co napsat, ikdyž jestli tu bude ta reklama na Silan co běží na blog.cz, vyhrávat a sama se zapínat tak o vteřinu dýl tak se asi z pozitivního článku stane depresivní. Držte už hubu!
Ach, jo tohle je už třetí pizza z krabice za poslední čtyři dny a pořád mi chutná. Ať žije staropannenský život! Zvláštní, když se řekne starej mládenec, každej si představí frajera co se neváže a užívá si života a když se řekne stará panna, tak obecná představa je ošklivá, zamindrákovaná chudinka. A přitom by to principálně mělo bejt to samý, dlouhodobě nezadanej člověk. Diskriminace!


Pořídíme si děťátko?

21. července 2012 v 12:48 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno
Bylo jim asi tak osmnáct, možná víc, možná míň, kouřili, chlastali, stáli před Klíčovem (výchovný ústav), bavili se spolu způsobem jakým bych je tipla tak na 13-14, nepřeháním. Jejich témata odpovídali prostředí a způsobu jejich života, ale jedno téma mi pořád nešlo do hlavy. Bavili se o tom jak je těhotná ženská nadržená a jak podrobně vypadá ženské tělo po porodu, to jsem nechápala. Jak by to asi mohli vědět? Pak se k nim přiblížila taková, malá, drobounká (nemohla vypadat na víc než já a to mi lidi většinou tipujou míň) holka s kočárkem a malým dítětem, kdybych jí viděla samotnou na ulici řekla bych že je to její mladší sourozenec, jenže jelikož to byla holka jednoho debatéra o těhotenství došlo mi že je to asi trošku jinak. Znechuceně jsem je pozorovala, jak si vyprávěj o zkušenostech z drogama a jiných nezákonných věcech... nejsem moralista, je to jejich "no future", ale sakra ať si ničej sami sebe a nezatahujou do toho chudáka dítě. O chvíli později se jeden z nich vyjádřil k tomu že by taky už dítě chtěl, (to sakra jenom mě se zdá neatraktivní), ptala jsem se ho proč. "Mám děti rád a peněz mám dost." Jo možná má bohatý rodiče a své "pochybné brigády", ale pořídit si dítě není jenom otázkou peněz, je to víc než životní rozhodnutí, to není domácí zvíře, sakra.
Asi se to děje, měla bych to vědět, ikdyž se spíš všude píše že se věk těhotných zvyšuje a naopak porodnost se snižuje. Děje se to, ale nikdy jsem se s tím přímo nesetkala a je mi z toho popravdě špatně, když pomyslím co z těch dětí bude. Zdálo se mi to spíš jako problém našich oblíbených spoluobčanů a zemí třetího světa. Bohužel ne.
Já sama, ačkoli jsem daleko chytřejší a vyspělejší než oni, bych o dítěti uvažovala tak za deset let nejdřív. Jsem proti potratům, ikdyž těmhle lidem bych ho spíš doporučila, protože by mi to přišlo lepší pro všechny strany. Dokonce bych ho spíš doporučila svobodné matce, která byla znásilněná, když by měla na to překonat své trauma a mít své dítě ráda, než takovýmle rodičům.
Teď už vím že né vždycky se už můžu otázce "Pořídíme si děťátko?" , smát protože né vždycky to musí být sranda.

Focení a focení

20. července 2012 v 20:13 | Bezejmené Esko |  Fotky


Frivolní

18. července 2012 v 16:04 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Ráno jsem se s nadějí podívala z okna a pak se asi jako málokdo dnes zaradovala. Prší! Jestli prší můžem dnes být se Zetkem spolu, jenom on já a záminka lekce na kytaru. Ani nevím proč po jeho společnosti, tak prahnu, když mi celých čtrnáct dní, byla protivná každá esemeska. Dyť je to egoista, kterému na mě pranic nezáleží. Ale je to jeden z lidí se kterým se nebojím myslet nahlas a proto mu lecos odpustím.Asi jsem ho neměla nikdy začít svádět, nebo se nechávat, ale vždyť já už to jinak ani neumím. To mě docela děsí.
Včera mě máma označila za frivolní, to už je kousek do děvky a přitom co ona ví? Maximálně to že se občas sejdu s nějakým kamarádem. Pravda, každou chvíli s někým novým, ale co to znamená? Že s každým spím? Že každého podvádím? Ach ty zastaralé názory.
A ikdyby, nemám už teď ani to základní svědomí, co by mi v tom bránilo.
Áčko, Géčko, Déčko.. možná že jedinné k čemu mi tenhle románek bude dobrý, bude že se naučim něco víc.
Spousta věcí se změnilo, spousta lidí se s někým rozešla, s někým novým si začala, jako by všichni začínali od začátku. A u mě? Maximálně se objevil nový ctitel. Nevím co s ním, zjistila jsem že mi na něm fakt záleží a nevim jak mu vysvětlit že by to nešlo, vůbec zacházet s lidma asi neumím. Dyť trápit se kvůli mé osobě, je ta nejzbytečnější věc na světě.
Kéž bych už objevila lístek na Benátskou! Zrovna teď kdy jsem si Landu tak oblíbila, nikdy jsem ho neměla ráda, kvůli některým písničkám a kvůli minulosti, jenže jeho texty a hlas jsou tak geniální, že je mi vlastně jedno na co odkazují.
Ztracené to dny, ty návštěvy u babičky, jedinné co jsem dneska udělala je že jsem přečetla asi dvacet stránek knížky, vyfotila asi deset makro fotek kytek a dopsala tenhle článek a to jsem na tom ještě dobře.
A na dokončení zbytečného článku, Robeinina fotka slaví úspěch, laikla mi jí "nejkrásnější", nejuznávanější, dylina ze základky a to už je čest. Neboli, kvůli troše photoshopu se svět zblázní.
http://www.youtube.com/watch?v=n9s-IaxRSbo

Obálka

14. července 2012 v 16:55 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno
Po dlouhém odpočinku si pomalu balím věci z tábora od hromady špinavého prádla dojdu k takovým těm osobnějším upomínkovým věcem a nakonec... i na malou, bílou obálku s mým jménem. Co v ní je?
Ze všech těch upomínkových věcí a odměn, které za to čtrnáctidenní snažení dostáváme je pro mě právě obálka ta nejhodnotnější, protože hračky, propisky, hlavolamy, sladkosti dobře, ale nemá to pro mě nějakou velkou hodnotu.
Princip je jednoduchý, obálky se jmény se kolují dokola a každý do ní může vložit vlastní názor, nějaký vzkaz danému člověku, může to být i anonymní bez rizika ztrapnění se. Jsem k sobě kritická a tak se vždycky bojím negativních vzkazů, ale pokaždé když jsme obálky dostávali, byli tam povětšinou hezké vzkazy, ikdyž občas neupřímné.
Stejně, když si v melancholických chvílích pročítám obálky, vybaví se mi všechny zážitky, všechny dané osoby, ale v dobrém a všechny ty špatné chvilky se jakoby vymažou. Ikdyž si poslední noc ve spacáku pročítám papírky, přijde mi to roztomilé a ani nechci aby to všechno skončilo. Je to zvláštní jak moc dáme na poslední dojem.