Červen 2012

Kafe a cigára

26. června 2012 v 17:54 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
neboli film na který se právě dívám. Vrchol avantgardnosti, pořád nechápu jaký smysl ten film vlastně má, ale je to klasika a já mám zrovna čas. Přesně to v posledních chvílích dělám, odškrtávám si položky ze seznamu filmů, který jsem vždycky chtěla vidět. Nějaké další položky?
Když jsem dneska listovala mailem, málem mě ranila mrtvice. Autorský klub?? A já už si myslela, že mi to líný neanažování se tady a dělání mrtvýho brouka projde. Sakra, budu muset začít něco dělat.
Toť pro dnešek asi vše. Jo měla jsem nutkání, zveřejnit fotku, ale odolala jsem a zůstanu nadále anonymní.

How are you? I am still alive... still alive.

18. června 2012 v 15:41 | Bezejmené Esko
Nenuťte mě chápat chování mých spolužaček. Jo provařený téma,ale.....PROČ? Nejsem si jistá jestli v tom prostředí, ještě pár těch týdnů vydržim, protože mi to tam všechno tak leze na nervy, že to nemá obdoby.
Za prvé chování slečny X a slečny Y:
Slečna X a slečna Y byly v prváku kamarádky na život a na smrt, jenže na začátku druháku si slečna X slečny Y přestávala tolik všímat a tak se Y začala bavit s další kamarádkou slečny X. Pak ani nevim kdy byl ten zlomovej den, se přestaly bavit úplně a začaly se ignorovat. Nikdo nevěděl přesně proč, slečna X tvrdila že už jí není moc dobrá a že se nechce bavit zároveň s ní a s její nejlepší kamarádkou, že neví proč se s ní slečna Y bavit nechce a že žárlila na její společnost kluků, protože nikoho nemá a taky co se ví s nikym nespala. Slečna Y zas řikala že nemohla snášet že se slečna X bavila jenom o tom koho kde ojela a s kym kde chlastala a že byla úplně blbá. Vedlo se kvůli tomu miliarda skrytých intrik, válek a i přímých konfliktů, každej se kvůli tomu manipuloval až sám nevěděl na jakou se má dát stranu. A to všechno proto, aby si jednou slečna X zničehonic sedla ke slečně Y a začaly se bezproblémů bavit? Mě vadí že poslouchám spousty strašnejch a nepravdivejch žvástů, z důvodu aby mě ten první poštval na toho druhýho. Mimochodem slečna X zas napsala status, z kterýho bylo z podtextu naprosto jasný že je o klukách a chlastání a slečna Y ho komentovala slovy: "To mi musíš vyprávět!"
Né už si nehraju na to že něco chápu!
Pak mě ještě okrajově sere Němka a její vnucování se. Je jedna dvojice ve třídě co se vždycky ve třídě tak pubertálně pere a škádlí, jo co se škádlívá se rádo mívá... Jenže Němka jaksi nechce pochopit že jí v roli štítu a komentátora jaksi nepotřebujou. No možná jí jednou dojde že i její: "Vraz mu pořádně!" už ignorujou. Být pátý kolo u vozu je jistě nepříjemné, ale být pátým kolem u vozu dobrovolně?
Dost času teď trávím s Bruslařem, když už jsme u těch šifrovacích přezdívek. Docela si s ním i rozumim a ta jeho zvláštnost je výhodou a příjemnou příležitostí jak se vymámit s takového toho stereotypu stejných lidí se kterými se většinou bavim. Nikdy bych neřekla že si s ním budu rozumět, s takovým věkovým rozdílem, hold mám svého ctitele pedofila. Byla jsem docela hazardérka, že jsem si s ním něco začala, ale což hazardování se v tomto případě vydařilo. Tak je fajn, občas být s někým na kom není vidět že se se mnou baví jenom pro to aby mě dostal do postele.
Sakra u toho počítače se válím stejně jenom proto abych udělala nějaký podrobnosti na zítřejší prezentaci, kde vůbec nevim kde začít... a místo toho stejně jenom dokončuju bezvýznamný článek a hledám písničku od Joy Division u který si nemůžu vzpomenout na název. Sakra kolik dobrých písniček už jsem zapomněla a kolik dobrých kapel ještě neznám a třeba nikdy znát nebudu se svým ignoranstvím?!

"Ošklivost."

14. června 2012 v 19:06 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno
Krása má mnoho podob a přitom se zdá že je jenom jedna. Krása vás mátne, je to jen slovo vyjadřující nejvyšší míru estetičnosti, jen slovo ,váš věčný rádce a měřitel hodnot. Krása je koeficient filosofie, je to věc čistě subjektivní i velice objektivní. Je v hudbě, v umění, ve filmu, v mluvě, v historii, přírodě, je zatracovaná, je to cíl za kterým se lidstvo žene. Můžete jí snadno někomu vnutit, málokdo jí pozná a málokdo ví jak jí poznat, ale každý se považuje za znalce. Krása je objekt mokrých snů, veškerých debat, málokdo se za ní označí a jen hrstka z nich to nahlas přizná. Mimojiné je to klišé, oblíbené povzbuzovací slovo a v názvu jí má i jeden celkem nenáviděný web.
Asi každý si prošel obdobím enormě malého sebevědomí, kdy pro něj byla myšlenka "krásný či ošklivý?", otázkou života a smrti a vlastní obraz v zrcadle nejstudovanějším objektem. Naše společnost klade na vzhled přehnané nároky, což je taky klišé, ale kdo tvrdí že nikdy nezapochyboval o své nezměrné kráse tak lže a má komplexy doteď. Neboli "Na vzhledu záleží, vztahy jsou o sexu a peníze jsou důležité."
Pravda je že se tohle téma v mužské společnosti tolik neřeší, tím nechci říct že pánové nemají komplexy, ale tolik to neřeší a nedávají to najevo tak jako děvčata. Přijde mi že kluci se berou takový jací jsou, tlustý je tlustý, takový je makový, udělají si ze sebe srandu a nedávají na sobě znát jestli jim to vadí. Možná to bude tím že jejich zájemkyně nejsou čistě povrchní, pořád ještě můžou zaujmout kultem osobnosti či movitým a nemovitým majetkem. A ikdyž znám pár nepříliš hezkých exemplářů, nemám pocit že by kvůli tomu měli problém najít si holku, nebo nějaké velké potíže se sebevědomím, to z nehezké holky mám dojem ubližované chudinky. Ach jo, kolikrát už jsem si přála být kvůli tomu chlap!
Zdá se to jako blbost, ale s věkem tyhle otázky sebevědomí přejdou. Nedavno jsme se s bývalým spolužákem bavili o tom jak už nám vůbec nevadí, jak vypadáme, na rozdíl od "temné" minulosti a vypadáme paradoxně líp. Netvrdím že nemám žádné komplexy a jsem sebevědomá, to bych asi kecala. Ale slyšim teď daleko víc komplimentů a přitom pro svojí krásu nedělám zhola nic, každý ráno si přejedu párkrát hřebenem ve vlasem a párkrát si přetáhnu řasy řasenkou a nějaký ten kosmetický produkt už jsem neviděla ani nepamatuju. Ať žije lenost!
Nějak mi došlo že daleko víc záleží na sebevědomí a schopnosti se prosadit i na té péči kterou člověk svému zevnějšku věnuje a tak působí na lidi, je jasné že zakomplexovaná troska asi těžko ze dne na den nabyde sebevědomí, je to takový začarovaný kruh. Pak jsou tu ještě lidé který mají minimální sociální inteligenci a občas vypustí z pusy věci, které se člověku usadí na srdci hodně dlouho a třeba jim to ani nedojde. Kolikrát jsem v domnění že ten člověk pochopí srandu, přestřelila a někoho urazila, přestože vůbec nevypadal že trpí malým sebevědomím.
Je trochu stupidní a ignorantské ohánět se s "Každý je svým způsobem krásný." Někteří lidé krásní nejsou, to musím přiznat a přesto nejsou sebelítostivý a zatrpklý, prostě investovali čas do něčeho jiného.
A ještě něco, ženské pohlaví mi přijde od přírody vzhlednější a estetičtější. Jinak jsem spíš na chlapy, teda neumim si představit jakoukoliv holku ze svého okolí, kterou bych chtěla, hm "ojet". Ale když se třeba dívám na film vždycky si pamatuju hezké herečky spíš než herce a vůbec mi přijdou ženské fotogeničtější objekty, protože si neumim představit uchvacující umělecké fotky s chlapem, teda ve větší míře. A celý tenhle modeling se takle víc ujal.

Jaro a zvláštní úvahy.

2. června 2012 v 14:22 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Myslim že s tímhle článkem možná půjdu dost s kůží na trh, ale možná je to i jedno.
Najednou na všechny leze jaro a já nevím co s tou mužskou pozorností mám dělat. Zkusit jí nějak využít či se jí úplně stranit? Nevim, stejně budu za mrchu ať udělám to či to. Možná jenom přeháním, no možná... S málokým ze svých údajných ctitelů si dokážu něco do budoucna představit a to je pak právě ten problém. Co pak mám dělat? Zvláštním způsobem se bojím že mi z ní možná nezbyde vůbec nic a já budu mít zbytečný komplexy, ikdyž z některých projevů "obdivu" moc štastná nejsem, tak ale stejně. Pořád je to to čím si tak nějak zvedáte ego, přiznejme si to.
Pak je tu ten osudný práh zvrhlosti. Každý to má jinak a ten submisivní co se podřídí je pak z toho druhého nešťastný. Řikám si občas, najdu někdy někoho co bude stejně zvrhlý jako já? Ani ne moc, ani ne příliš... Ale i tohle sousloví znamená pro každého něco jiného. Holky pro protistrany vymyslely názvy Dudlíci a Úchyláci. Ve vyhroceném stavu by mi nevyhovoval ani jeden, ale vím že zlatá střední cesta se v životě moc často nenachází.
Nástražná mina všech konverzací s opačným pohlavím téma sex. Jakmile dáte najevo že vám tohle téma nevadí jsou jak v horečném stavu a už nemůžete probírat skoro nic jiného a ještě k tomu si vytvoří takovou mylnou iluzi že jste zkušená a ve všem zběhlá. Ach ta iluze...! Vlastně i se stejným pohlavím s tímhle tématem narážim, ale v jiném směru... Pro vysvětlení, kdo znáte městečko TP, všechny kamarádky mi přijdou jako Donny jenom já jako ta ... Laura. Ale já nechci být člověk co už se pomalu nedokáže bavit o ničem jinym, vždyť tyhle lidé mají táááák omezené obzory.
Potřebovalo by to nějakého kamaráda u kterého by to bylo tabu, aspoň z části, jenže se Zfackovaným si neumím představit něco jako kamarádství a s Jéčkem... minule jsme se bavili i dýl, ale měla jsem blbou náladu a mám pocit že jsem si to u něj pokazila příšerným způsobem. Přitom by byl fajn, je to tak trochu magor, ale určitě by dokázal vyslechnout, protože je na kamarádství s holkama zvyklý a přitom si žádná nestěžovala že by po ní nějak vyjížděl. Ten pocit že si s někym nemáte co říct, je strašný...
Pak je tu ještě vrchol pyramidy... ten co se mi nikdy nezprotiví... možná bohužel, protože bych i potřebovala podobnou psychickou zamilovanost zažít s někým jiným, znáte platonické lásky.
Ještě jeden problém tohoto rázu a dám pokoj, slibuju. Kamarádky a jejich šamstři, jsem na tohle docela alergická na jakýkoliv vztah mezi námi. Jsou tři možnosti: Buď jsem ten křen a žárlim, nebo si mě nevšímá a moc se nevídáme a pak je ten poslední, tajně mě ehm "balí", jako zažila jsem už jednou, jak se to zvrtlo a víckrát to nepotřebuju! Poměr mezi tím jak si vážím té holky a jak úletu co by se stal, je neúměrný. Jo možná to zní trochu blbě z té matematické stránky, ale snad ta pozitivní morální stránka to převyšuje.
Dělám ještě spousty chyb v těch mezilidských vztazích a myslím že ještě dlouho budu.
Co jinak?
Ve škole jsem zjistila že všechny čtyřky si můžu ještě teoreticky opravit, což zkazilo můj plán říct si že to nemá cenu a nic nedělat. Škoda... Jinak vztahy ve třídě strašný stereotyp a ještě k tomu mě Němka minule málem vyburcovala k tomu abych jí řekla: "Drž hubu!", což je na flegmatika jako já docela výkon.
Stáhla jsem si konečně alba od kapel co už ták dlouho chci, ale zvláštní zákon schválnosti že se mi rozbila buď empéčtyřka nebo sluchátka, doufám v to druhé a ten zvuk v tom vážně nejde poslouchat. Chápete to??
Už asi přestávám věřit mé čtenářské schopnosti, Zločin a Trest byl dobrý možná tak na sporťáku, když jsem se nudila a teď se vždycky najde něco lepšího na práci, takže to zas odnášejí jízdy v metru a nudné vyučovací hodiny.
Ke kulturním zážitkům, zítra bych měla jít na jakýsi konzert s Anetou, mimochodem zas akce zadarmo, ale vzhledem k tomu že Aneta je čindál větší sobec ani se mi tam nechce.
Snad jste po přečtení článku pochopili tu metaforu "Jaro" a nebudu muset číst nějaké blbé komentáře.