Květen 2012

Holčička co si ráda hraje s ohněm...

27. května 2012 v 11:29 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Holčička co si strašně ráda hrála se zápalkama, škrtala s nima, ačkoliv to neuměla a na x-tý pokus konečně rozžehla plamen, který musela včas uhasit, protože věděla co jí hrozí za nebezpečí. Ale mít v ruce ten zatím neuhašený oheň jí dávalo ono vzrušení a adrenalin na který ve svém nudném životě čekala. Jenže čim víckrát ten nadějný oheň udusila, tim víc získávala sebejistoty a intervaly minut nebezpečí se zvyšovaly. Občas dokonce zašla tak daleko že jí plamen popálil prsty ve kterých zápalku držela a pak se jí udělaly takové ty červené skvrnky. Docela to bolelo, ale v žádném případě to přemohlo její dětskou zvědavost a vášeň pro hru. Byla to zvláštní hra. Holčička by přísahala že jí prostě baví být na hranici, na hranici mezi popáleninami nebo požárem celého domu a tím kdy s egoistickou převahou plamínek sfoukne.
Holčička věděla že počet zápalek v krabičce je omezený a že někdy její pokusy dojdou a k novým zápalkám se jentak nedostane a věděla že jí jednou dojdou a nebo že se stane to že nestačí oheň uhasit a pak... pak to bude hodně bolet. A přesto jí to bavilo a nemohla s tím jen tak přestat.
Nevim co k tomu víc dodat, asi jenom taky vás tak baví hrát si s ohněm??

Okolí se asi spiklo...

17. května 2012 v 21:49 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Vlastně mě nezajímá že to nikdo nebude číst, blog přežije všechny krize, to je jasná věc.
Zdá se mi to jako hloupý zákon schválnosti že zrovna teď když se chystá ten cyklisťák, zase mi začli lízt všichni ze třídy na nervy a přijde mi že si tam s nikym nemám co říct.
Že jsem na chatce se svym spolkem neřešim, jsem možná i ráda, ikdyž za pár hodin asi nebudu, (což mi připomíná že ještě nemám sbaleno). No nic.
Jenže všichni mí stoupenci pomalu odcházejí a počítám tak nějak s tim že pokud po mě někdo hodí pohledem, budu mu nekonečně děkovat. Samozřejmě můžu zase hodit, takovej ten pohled nezajímáte mě a na holky být kvůli tomu hnusná, jenže tenhle postoj mně už dávno přestal bavit.
A to ani nemluvim o tom že třeba vůbec nepočítám ,že budu slavit narozeniny jednoho kluka, co je tam hodlá slavit.
A vůbec nemluvim o tom, že se bude řešit firma, firma a firma, funkce a další a to je ták otravný. Jako v samotný podstatě, by mi to ani nevadilo, ikdyž vim že nám to krachne a tak.. Vadí mi jedna holka co má právě tu vedoucí funkci. Jestli jí budu muset půl roku poslouchat, asi skočim z mostu, fakt. Néé..
Leze mi na nervy asi všim co o ní vim. Taková ta co by se jí s trojkou na vysvědčení zhroutil svět. Taková ta ambiciózní. Taková ta co se všude cpe, nevim asi by mi nevadila kdyby dělala tohle, ale jakým způsobem? Taková ta co přijde i k lidem co jsou na ní alergičtí a začne jim cpát svoje radosti a problémy. Taková ta co řiká každýmu, každýmu i výše zmíněným lidem Zlato, to mě na ní asi nejvíc vytáčí. Taková ta co dá přednost každýmu klukovi ve třídě před kámoškou. Taková ta co chodí po škole v podpadkách a na potkání vypráví nekonečné story z tanečního. Taková ta,co je panna a všem ostatním potom co uslyší výčet jejich zkušeností, řekne že jsou děvky. Taková ta co dělá vegetariánku, aby se mohla s klukama o něčem bavit. Taková ta, co si neustále stěžuje na svojí "tloušku", nebo na "zdravotní problémy". Taková ta co na facebooku každej týden brečí kvůli jinýmu klukovi, asi si jí smažu. Jo! Ale tím se to nevyřeší...
A jo teď jsem si uvědomila, že jsem vlastně jako Někdo, že pomlouvám lidi na svém blogísku. Protože, představa že až jí ráno potkám u skříněk a pudem nahoru a ona mi bude něco vyprávět a já jí řeknu tohle, je totiž velký sci-fi.
Moje upřímnost není bezbřehá.
Chtěla jsem psát o všech, tak nějak obecně, jenže zvrtlo se to. Sakra. Prosím o odpuštění...

Dopis vzpouři.

14. května 2012 v 21:59 | Bezejmené Esko |  Poems...

Rozpuštěná zlost v rozbouřeném moři.
Voda zkalená iluzí...
Zmařená šance brzí schoří,
nadávám na večerní schůzi.

Najednou to tak jasné shledám,
v poklidné něze se oblékám.
Podvečerní vánek si hraje s bílými mráčky.
Před tebou bouře klekám
a přitom:
Pohrávám si se slovy: Nekecej už ty sračky!

Na dne moře vidím barevné rybičky,
jen to je poenta básničky.

Znáte ten pocit?

14. května 2012 v 21:52 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Znáte to když jednou v životě uděláte fakt všechny povinnosti, které jste si předsevzili a můžete jenom se válet a mít ten dobrej pocit bez výčitek? Né všechny dobře, jenom pár, ale i to je úspěch u člověka co si na všechno vzpomene na poslední chvíli a pak tu představu zavrhne, že už to nemá cenu. A válela bych se stejně a výčitky bychtak jako tak neměla, jen mimochodem, ale ten pocit je k nezaplacení.

Znáte ten úchvatnej pocit ničím neohroženého vítěztví? Rozvedu:vítězství ve slovní bitce. V té fyzické bych nedokázala vyhrát, ani v nejdivočejších snech, hold křehká dívka. Ale v té slovní potřebujete dvě věci: zdravé ego a pohotovost. A s dobrým soupeřem se občas zadaří obě věci někde vyhrabat,...

...ten pocit neohrožené upřímnosti, spojené s ironií a výsměchem. Sláva sarkasmu! Chápejte s normálníma lidma si nedovolím se takle bavit, nenápadně je urážet je, natož se jim vysmívat, mám je na to moc ráda. Se slabým soupeřem to taky nemá cenu, nepochopí to. Ale on, byl to co sem potřebovala, člověk kterej mě deptal nejmíň dva roky a myslela jsem si že se nedá ničím porazit. Áhhh jak jsem byla hloupá, ale vůbec mně to teď netrápí, protože už nejsem.

Znáte to jak se můžete vysmát ostatním a zároveň sami sobě a všechno hodit za hlavu. Ách...

Znáte?? Když vám někdo něco bez přetvářky závidí? Zní to hnusně, ale hold asi to tak má každej. Nebo teda každej, kdo to tak často nezažívá.

Znáte to když do člověka najednou vidíte? Vidíte že je na tom špatně, ikdyž se snaží o opak? Ne že by mě to v některých případech těšilo, ale přici jen fajn to částečné čtení myšlenek...

Jo, jo hroznej článek, prostě jsem si chtěla vychutnat ten pocit že tu můžu řešit věci který bych jinde nemohla a ještě se v tom vyžívat. Mimochodem, znáte ho??