Jeden z těch uřvanějších

23. dubna 2012 v 21:04 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Jedna známá mě obvinila že píši "uřvané články"... Já vím zmiňuji to pořád, ale prostě se mi tohle poetické pojetí hrozně líbí....... (A tohle bude jeden z těch uřvanějších) ......jelikož já třeba vůbec normálně uřvaná nepůsobím, ikdyž uřvaná jsem taky dost, co si budeme povídat. No úvod beze smyslu.
Nemůžu za to že jsem labilní! Vždycky si řikám, nic mě nerozbrečí... a pak kvůli největší blbosti strávím celý den v hloupých slzičkách. A další den mi přijde důvod mých dojemných slziček strašně k smíchu. Někdy si řikám že bych měla žít radši v bublině, aby se mně nic nedotklo. Možná již žiji v bublině svých lží a vzdušných zámků, šťastných vzpomínek a sebelítosti, ale ta není nedotknutelná.
Říkala jsem si že sobota byla fajn, do tý doby než přišla na řadu ta neoficiální část soboty, kterou jsem měla v plánu vytěsnit z paměti a nepřipomínat jí druhým, než jsem zjistila že existuje příliš mnoho důkazního materiálu. Proč? Bože proč??
Je to tak nespravedlivé.
Mám to svoje sebevědomí tak malé že ho rozcupuje na cucky i hloupý pohled. Všechno si moc beru a tohle?? Nechce se mi vyjadřovat jak vysoko to je v seznamu věcí ničících sebevědomí.
Prostě nejsem ten typ. Nikdy jsem nechtěla bejt ten typ.
A máloco pomáhá jako léčba pochroumaného egíčka jako setkání s lidma co je odmítáte. Ikdyž možná jsem měla zůstat u toho odmítání, asi. Docela by mě zajímalo proč když někdo se chce s vámi tak úporně setkat, nedokáže přijít včas. Tak jeho smůla, na něj opravdu čekat nebudu. Ha, ha... nějak mi to vůbec nebylo líto. Ať se teď snaží a omlouvá se.
A při procházce "Šoping centrem", jsem náhodou potkala svého bývalého "ego budiče". Předstírala jsem že ho vůbec nepotřebuju, ačkoliv mi to možná nevěřil. A nebo už mu to bylo jedno.
A došlo mi že je blbost, bavit se s lidma kvůli tomuhle, měla bych se s nima bavit že je mám ráda a né proto že se před nima nestydim mluvit o ničem, protože to přežijou a nebojim se jim svěřit, protože maj všechno daleko horší, protože... Myslím si že jsem se vlastně nikdy nějak moc nepřiblížila k lidem co mi přijdou něčím bezvadný, asi se bojím že mně shodí...někteří lidi vás dokážou shodit jen tím že existujou.
Neboli. "Pro některý lidi nikdy nebudu dost dobrá a pro některý zas nikdy nebudu dost špatná."
Nikdy o mě nestál nikdo bezvadnej, pokud vím... možná je to tím že znám blbé lidi, chodím do blbých podniků... atd.
Nebo moje úvaha o bezduchých lidech. Zní to jako klišé, ale asi mi nikdy nešlo o vzhled, mám ráda když z lidí něco vyzařuje... Kdykoliv se mi někdo líbí, připomíná mi někoho koho jsem znala a měla ráda. Povětšinou. Třeba je to chyba a jenom si namlouvám že z některých lidí něco vyzařuje, možná jsou taky naprosto bezduchý. Co já vím.
Vím jen že už se v životě nechci nějak víc bavit s člověkem co hodnotí písničky podle toho jestli je hrajou na Evropě 2 a jestli jsou mladší než pět let, co dokáže napsat v jedný větě deset chyb (Vím nemám bezchybnou češtinu, ale aspoň se snažim o nějakou tu úroveň),s nestydatou omezeností a nejen slovní zásoby, ten co se dívá jenom na americké komedie a jeho omezenost duševního vesmíru je neurčitě nekonečná. Neboli prázdný pohled a triko Nike.
Asi bych neměla jedny lidi povyšovat na druhý, ale něco mi brání v tom být nestranná. Ještě mě napadlo: "Někdo čí životní sen je pořídit si auto,chodit do posilovny a dostat výplatu.." Nebo:"Někdo kdo podvádí při testech aby se mohl chlubit že je chytrej " Stejně vystihující.
Co je tohle za generaci?
Začínám mít krizi. Z těhle lidí je mi na blití...
Je to jako poslouchat některej z těch horších "rapů", zní to hrozně, přímo primitivně, koukneš se na text a pochopíš že tim nemělo být vyjádřeno nic víc, tedy pár vztekle, nadrženě a ošklivě vtírající se rytmus.
Už toho asi nechám. Prostě to nechápu.
Neřikám že třeba můj blog je hodný nejvyšší literální a umělecké úrovně. Bože jen to ne! Ale když se sem někdo koukne, řekne si snaha byla...
Asi si nechám na náhrobek napsat: "Snaha byla.
...jenom ty osude jsi nějak nespolupracoval."
Už nevim co bych zmiňovala, nakecala jsem toho dost.
Á k vaší smůle vím! Že nejvíc k zvýšení ega pomáhá, když máte pravdu a dobrý argumenty, když se s někým hádáte a máte ty nejúžasnější "chytrý kecy".
Někomu bych odporovala i na smrtelný posteli, ono mít pravdu vám za to stojí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Roibene Roibene | 23. dubna 2012 v 23:28 | Reagovat

Ach, ale jen řvi...! Je to vkusné řvaní ^^
A ano, zmiňuješ to často :D

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 23. dubna 2012 v 23:36 | Reagovat

[1]: Jsem s tim nemile řečeno trapná. A děkuji. ^^

3 Laithé Laithé | Web | 24. dubna 2012 v 0:09 | Reagovat

*hezký komentík* :D :D
Máme rádi vkusné řvaní, zvláště, když jde o takovýhle tok myšlenek. ^^

4 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 2. května 2012 v 21:21 | Reagovat

Člověk je takový a makový... S postupem času člověk trochu dospěje...

Díky za komentík u mě na blogu. Ano, bydlel jsem na čerňáku velkou část svého života a teď bydlím v Hloubětíně, přesto znám na čerňáku spousty lidí... A koukám, že prasečák je svým jménem opravdu velice známý...

5 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 2. května 2012 v 21:55 | Reagovat

[4]: To je Pojem! :-D
A koho tam znáš, jestli se můžu zeptat?

6 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 4. května 2012 v 18:43 | Reagovat

[5]: Spíše starší osazenstvo, než které asi budeš znát (Od 20 let výše). To by byl dlouhý seznam, než bych ho sem napsal.

7 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | 6. května 2012 v 13:27 | Reagovat

[6]: Aha... ale tak stejně, mohla bych někoho znát. :-D

8 Alcië Alcië | Web | 14. září 2012 v 14:00 | Reagovat

Nic si z toho nedělej, nejsi sama, kdo je uřvaný... 8-) ;D
Jinak k těm "bezvadným lidem"...mám to asi podobně, často když si někoho vážim, tak mám spíš tendenci od něj utéct, připadám si vedle něj méněcenná a mám strach, že si o mně bude myslet něco špatnýho...Ale přitom je to často blbost a ten člověk si mě taky cení...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama