9 věcí mého srdce...

12. dubna 2012 v 16:24 | Bezejmené Esko
Rozhodla jsem se napsat takovýdle článek, ikdyž zatím ještě nevím jestli se v mém zapšklém srdci najde těch deset. Neděje se totiž nic co by stálo za zmínku, což mě docela znervózňuje, jelikož každou chvíli očekávám nějakou katastrofu, dávám po dlouhé době přednost domácímu prostředí, nebo ježdění na bruslích do vyčerpání, takže opravdu nic zajímavého.
Tak tedy:
  1. Courání po obchodech.
    Neni to řazeno dle oblíbenosti, ale pravda je že už jsem poměrně brzy zjistila jak celkem spokojeně a nerušeně zabít půlku nebo skoro celý den. Je to činnost která vás vždycky potěší, můžete jí provádět sami nebo s někým, je to spolehlivý způsob k tomu aby při setkání řeč nevázla, můžete jí provádět ať bez peněz tak s penězi a obcházet vlastně jakýkoliv druhy obchodů, doplňovat své sbírky... atd.
  2. Hospody
    Ta moje neřestná záliba, ale přiznejme si že v hospodě nad pivem si nejlépe popovídáme, roztaje i ta největší nervozita a zábrany.
    Nejlépe ta kde nemusíte překřikovat vesele vyhrávající reproduktory, však všechno se snese. A otravní lidé, špinavý hajzly a kouř z cigaret tomu jen dávaj ten nostalgický nádech.
    A vůbec to není o ožírání, byla bych tam i na vodě z kohoutku.
  3. Oční kontakt
    Nikdy jsem nechápala co ti lidé ve svých bulvách tak usilovně hledají, zvlášť pak učitelky nebo příbuzné, které se mi usilovně a neúspěšně snažili něco namluvit a neustále mi připomínaly "Dívej se mi do očí!". Nebo můj něco jako "bývalý" co nesnášel pokud jsem se na něj při líbání nedívala. Ale pokud si s někým fakt rozumíte, tak dřív nebo později začnete ten oční kontakt vyhledávat, nebo když vám někdo věnuje takový ten povzbuzující pohled, někomu se svěřujete jste také rádi za chápavá očka. Pak jsou i pohledy provokativní, pohledy varovné... Jinak řečeno oči vám řeknou vše a ještě daleko více.
  4. Kafe
    Nikdy jsem netušila že se z tak velkého odporu stane tak velká vášeň. Jako malé mi nedávali kafe ani ochutnat, protože prostě není pro děti a ani jim nechutná. Pravda byla že ta černá, horká, hořká tekutina nikdy nevypadala moc lákavě.
    Když tak jednou jela odněkud někam Student Agency tak jsem neodolala a jedno si objednala, břečka z automatu bez špetky cukru plus zatáčky a všudypřítomné obrazovky, způsobily že kafe skončilo na vybavení SA. Jistě chápete že jsem se mu ještě hodně let vyhýbala.
    Ale asi tak v patnácti se to zlomilo, nechala jsem se od někoho nalákat na dobře vypadající lattýčko a teď už bez něj nedám ani ránu. Mám ho nejradši s mlíkem a cukrem, ale obejdu se i bez těchto laciných ochucovadel.
  5. Rána kdy se nemusí vstávat...
    Ruku na srdce, kdo by je nemiloval? Jako špatný příklad uvedu to když s kamarády sedíte ve čtyři ráno na lavičce, víte že to máte domů tak pět minut, rodiče nejsou doma či už spí a vy zíta nikam nemusíte.
    Nebo se v sobotu v sedm ráno vzbudíte kouknete na budík, sedm hodin a vy si uvědomíte že je vlastně sobota a spokojeně usnete.
    Nebo když se můžete v jedenáct hodin spokojeně hodinu nimrat v snídani, v pižamu a se spoustem času.
  6. Prahu
    Ikdyž už jsem byla v Londýně, Berlíně, Barceloně a Drážďanech, musim vlastenecky přiznat že na Prahu nemá ani jedno.
    Vím že Češi, Pražané a tak dále, maj své mouchy, ale také nejde si Prahu nezamilovat. Moje rodné město, svým způsobem už se tam v těch základních věcech vyznám, všechno je tam po ruce, obchody tak akorát velké, ulice tak akorát rušné, metro tak akorát aby se v něm člověk vyznal.
    Navíc ty procházky tam a fotky odsaď se vám nikdy neomrzí. Město tak akorát výstavní a tak akorát zkažený, nikdy zcela nepodlehne moderně.
  7. Knížky
    Nezaujme mne každá knížka, pořád mám svůj vkus. Ten se pořád mění, ale pokud najdu něco do čeho se opravdu začtu a pak jí tahám do školy, čtu tajně při vyučování, zírám do ní v metru, při každé příležitosti a hltám řádky bez milosti, pak je opravdu lepší tlustčí, jelikož jinak mi vydrží tak dva, tři dny.
  8. Focení, fotky a hezký objektivy
    Ten zápal do focení pokud najdu dobrej objekt snad nikdy nepřejde, ikdyby ty fotky byly ty nejhorší.
    Stejně tak ,koukání na výtvory jiných nebo na lidi co měli v životě více štěstí s fotogeničností.
    Stejně tak, si získá můj pohled jakýkoliv foťák kdekoliv za výlohou či analogový film nebo objektiv.
  9. Ten dobrej pocit po cvičení...
    Znáte ten úžasný endorfin v krvi, ačkoliv vás všechno bolí a nemůžete pomalu ani dýchat?
    Znáte to jak jste nejmín o pět kilo lehčí a máte tvrdší svaly a žádné výčitky když něco jíte, ikdyž je to jenom zdání??
    Asi je toho víc, mnohem, mnohem víc...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 15. dubna 2012 v 19:50 | Reagovat

Většinu máme společnou. Achjo, proč já někdy nedělám nějaký pozitivní seznamy? (Seznamy jsou moje úchylka, ale většinou je to "Co nejvíc nesnáším" nebo "Zpěvačky z nejprotivnějším hlasem"...)

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 15. dubna 2012 v 19:57 | Reagovat

[1]: Taky můj první pozitivní :-)

3 Fée Fée | Web | 24. dubna 2012 v 15:22 | Reagovat

Praha je Praha, taková, jakou ji máme rádi. A i když tam už deset let nebydlím, vždycky mě to tam potáhne, vždycky jí budu mít ráda. Se všemi malebnými zákoutími, špinavým Žižkovem, s památkami, turisty, přírodou, technikou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama