Naděje umírá poslední..

24. března 2012 v 10:39 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Typický školní rozhovor:
Nesměj se mi!
Ty seš hroznej egoista, proč bych se pořád měla smát tobě?
A proč bych jako měl bejt egoista, když se mi směješ?
Ach jo...

Koukám z okna na krajinu v dálce se ztrácející a modrající.. Horizonty okraje dohledu, pár výdobytků funkcionalistické architektury,paneláků.
Proč vzdálené věci modraj?
Přemýšlím o logice barev, světla... Co tím myslel malíř, malíř všech malířů světlo? Stejně je to všechno iluze, iluze slunečních paprsků a našich očí kteří vysílají signály do mozku, to co vlastně vnímáme.
Nevíme jak ty věci vypadaj ve skutečnosti a nikdy se to nedozvíme... ani nevíme jestli ostatní vidí modrou stejně jako ji vidíme my.

Tak teď trochu méně poeticky. Sedím u počítače a smolím nesmyslný článek. Nedonutim se nic dělat, dokonce ani jít spát, jenom popíjím kafe a prohlížím si svoje fotky na facebookovým profilu. Kdo jiný je takový egoista.(?)
Jo produdit se kolem sedmý v sobotu ráno ve školní tělocvičně je dost zláštní. Stejně tak zvláštní jako procházet se poloprázdnýma ulicema. Kdo by se divil mé poetické náladě.
Jsem rozespalá, ale je mi vlastně fajn. Mám rána vlastně ráda. Jsou taková nadějná... Nevim jak to říct, ale pokud se mi v sobotu podaří vstát dřív než v 11 jsem plná optimismu. Magor.
Vlastně jsem z veškerých těhle "hromadných" akcí měla vždycky strach, na všelijaké přespávačky, kempovaní, priváty by mě nikdo nedostal. Ale strach se má překonávat.A bylo to fajn.
Znáte ten pocit, kdy tak hrozně chcete říct svůj vlastní názor a nemůžete, jelikož nechcete dělat problémy? Já už se prostě přetvařovat neumim, jedinná možnost je mlčet a i to mi dělá značné problémy. Většinou se koukám jinam, vyberu si pevný bod a soustředim se na něj a snažim se neposlouchat. To je šílený utrpení!
Stejnak jsem hrozná fňukna.
Stejně tak nesnášim když mi někdo zkazí o někom iluze, třeba mi ten člověk připadá fajn a chtěla bych se s nim v budoucnu víc bavit a pak o něm uslyšim takový věci že... Jako jo, snažim se lidi brát podle vlastního dojmu a ne podle "nepotvrzených pomluvů, ale... stejně ti to jako ty iluze zkazí, když víš že na to je něco pravdy.
Ach jo..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izobel Izobel | 28. března 2012 v 23:31 | Reagovat

Já se taky převelice ráda koukám na svůj profil na facebooku. :D Ta rána jsi dokonale vystihla. ..Ono je někdy těžké ignorovat pomluvy a zachovat si tvář ''spravedlivého'' když ti je vnucují všechny strany..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama