Umění brečet

24. února 2012 v 20:48 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno
Jako malá jsem brečela kvůli všemu... Když jsem nedostala hračku co jsem si přála, když na mě někdo blbě kouknul, když jsem musela jít uklízet, když jsem spadla a praštila se atd. Kolikrát jsem schválně brečela co nejvíc nahlas, aby ostatním došlo jak je mi zle. Nechtěla jsem být s bolestí, vztekem a neštěstím sama. Kolikrát jsem hystericky řvát dokázala hodiny, než mi došly síly. Ale jedno jsem musela přiznat bylo mi líp. Po těch hodinách jsem byla naprosto vysílená a uvědomila jsem si že není tak zle jak se mi předtím zdálo.
Pamatuju jak mi kolem první, druhý třídy. Pohádala jsem se s kamarádkou, měla jsem špatnou známku, učitelka na mě byla hnusná vždycky jsem brečela, nedokázala jsem jinak. Vzpomněla jsem si na to jak předtím bylo všechno bez starostí a upadla jsem do dalšího ubuleného stavu. Bylo to něco jako předčasná puberta. Mám pocit že jsem za tu dobu ztratila všechny slzy.
Všechno by to vysvětlovalo. Teď nedokážu brečet vůbec, ani když chci. A ne že bych neměla proč. Myslím že mám. Ale kolikrát se přistihnu jak se mě něco vážně dotkne a já ze sebe nevymáčknu ani slzu. Mám pocit že už mi na ničem nezáleží... vše dokážu cynicky a bezcitně přenést.
"Bylo to horší a zas to bude lepší.", řeknu si a věřím tomu, je to ostatně podložené zkušenostma.
A kdy jsem naposled brečela? Když jsem nedokázala v pokoji nic najít a za pár hodin jsem měla mít sbaleno? Takový to ze vzteku... Copak se to počítá?
Spoustu filmů a písniček je dojemných... No možná pro ostatní, já mám tendenci se jim vysmívat. Kolikrát ty lidi nechápu, zvlášť holky. Možná tak Americká krása, když řekne Lester Angele že jí nechce. Ale taky ten film je dlouhej a z dlouhého koukání na obrazovku můžou slzet oči... Štve mě to, musí být hrozně fajn bulet u filmů.
Nechápu ty holky co uměj brečet kvůli klukovi. Možná to bude tím že se se mnou nikdo nerozešel ani mě přímo neodmítnul. Přímo ne, ale kolikrát nepřímo. Strašně se bojim odmítnutí, vztahu, proto nikomu nedávám šanci mi to udělat.
A že mě někdo nechce? Těžko říct jestli jeho chyba. Většinou bráněj okolnosti... Je k vzteku někoho nemoct mít, protože je prostě lepší a nebo nemůže. K vzteku možná, ale k pláči ne. Možná jsem jenom zvyklá.
Škola už mě vůbec nebere, pětka sem pětka tam, ikdybych měla dělat reparát je mi to jedno a já se zatim držím v dobrém průměru.
Pokud se s někym pohádám a zajde to tak daleko že se nebavíme, jsem spíš ráda než aby mi to bylo líto. Byl to kretén a jsem na něj dál naštvaná... Ale já hádky nikdy neberu moc vážně. Většinou se soustředim na někoho jinýho. Na málokomu mi tak záleží, abych uznala svojí chybu.
Rodiče. To je kapitola sama o sobě. Mám to tak jsem už naprosto imunní. Ať mi máma řekne že to se mnou a se školou jde z kopce, že bych měla dělat támhleto a nebo vůbec nechápe co jí řikám, je mi to jedno.Vím že až to budu řikat komukoliv jinému zastane se mě a bude se mnou souhlasit. A vím že spoustu lidem by to jedno nebylo. Když mi otec řekne že jsem tlustá a měla bych vypadat jako tahle holka v televizi, zasměju se a spustim zase o něm. Mám mu toho tolik co říct, prostě si koledoval.
Chtěla bych brečet, chybí mi ten pocit uvolnění když už nemám sílu a dojde mi že je mi líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 27. února 2012 v 15:11 | Reagovat

Ten obrázek je příšerný.
Já brečím často, někdy denně, někdy jednou za měsíc, ale...asi mi to pomáhá uvolnit napětí a stres? Ví Bůh...

2 Laithé Laithé | Web | 2. března 2012 v 8:20 | Reagovat

Och. Nedávno jsem přemýšlela, jestli bych o svém pláči také neměla poreferovat. :D Dlouho mě štvalo, že se jen tak nerozbrečím, připadala jsem si, že si hraju na hrdinku. Pořádný slzy stejně vidí vždycky jenom táta, protože mě dokáže tak báječně vytočit (Pche.). Sir mi ale docela nedávno nevědomky ukázal, že brečet umím, když jde o něj a o přátele. Probrečet noc nebylo úplně nejlepší řešení, ale nakonec musím uznat, že to vážně pomáhá. Je to jako když máš napěněnou colu ve flašce - když ji otevřeš hned, všechen tlak se rychle, bouřlivě vyhrne ven (a má to pro okolí určité následky :D). Jestli to chceš bez následků, jediné řešení je nějakou dobu počkat, než cola sama vypění... :)

Jaj, nějak jsem se rozvášnila. :D

3 bludickka bludickka | Web | 5. března 2012 v 15:19 | Reagovat

ono záleží jestli nebrečíš proto, že ti to je vlastně jedno, nebo proto, že tě to trápí, ale nejde to. z toho co jsi výše uvedla jsem měla pocit, že vlastně brečet nepotřebuješ :) že všechno bereš tak nějak z cynického pohledu a slzy by přebývaly. tak zkus třeba boxovací pytel, jestli potřebuješ vybít emoce :)

4 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 5. března 2012 v 21:31 | Reagovat

[3]: Ale já nechci bejt cynička. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama