Rozpolupně

2. února 2012 v 16:29 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Je to zvláštní...
Zvláštní jak se nechám přemluvit i na nejzoufalejší věci a ani se nemusím nechat, prostě dělám ty nejzoufalejší věci jako jít na školní párty v péemku. Asi vám to nezní tak hrozně, hrozné je spíš to co kvůli jiným lidem dělám a jak se kvůli jiným lidem měním... svůj slovník, chování... svojí hrdost a zásady zahazuju hodně daleko. A existují vůbec nějaké?
Dělám to někdy i nevědomně a v duchu si řikám že se nebudu nikomu podřizovat a že se nebudu snažit nikam zapadnout... a houby! Už ani nevím jaká ve skutečnosti jsem, jestli taká či taká.
Mám z toho večera docela obavy... většina lidí co jsem se s nima o tom bavila na mě bylo milá až přeslazená. A to není dobré znamení. Spousta lidí tam se mi už dlouho snaží kecat do toho s kym se bavim a s kym se bavit mám. To si jako vážně myslí že je budu poslouchat? Myslej si že když už jsou tak hodní a ujali se mě že mi maj právo kecat do života?? Chtěla bych se bavit se všema, ale pokud ztratim s jedním člověkem o trochu slov víc, s tim druhym už o něco míň...jen proto že ho nemá rád. Copak já za to můžu? Používaj mě jenom jako předmět svých tajných pomstev a to mě vážně nebaví... A poslouchat ty věčné pomluvy, už vůbec ne.
Ale k tomu večeru. Do poslední chvíle jsem to neřešila, ale teď mám docela vážné obavy že tam Frigidka nezapadne.Je to jako sloučit neslučitelné. Přemýšlím, s kým by to tedy dopadlo dobře... Nevim. Za každýho člověka, kterýho někomu představim mám od tý dobu hroznou zodpovědnost a ta mě ničí... Ale sama mezi těma manipulativníma lidma co by mě štvali proti zbytku třídy jsem tam vážně být nechtěla. Třeba by to dopadlo dobře, třeba... Nechápu k čemu jsem se to nechala přemluvit.
No mezilidské vztahy jsou vážně někdy nepochopitelné.
Už nikdy nechci být zamilovaná a přemýšlet nad každým jeho slovem, hledat jiné ,pro mě prospěšné významy. Neustále se snažit aby na to nikdo nepřišel... Stejně je to marný. Jenže zkoušejte někoho odstranit ze svý hlavy, zkoušejte aby se neobjevil v každý druhý asociaci co vás napadne, zkoušejte nesrovnávat... srovnávat nesrovnatelné. Né proč zrovna já?
Ne dneska z toho nebude dlouhý článek... dneska vážně ne.
Kde jsou sakra ty moje zásady jaká budu? Který z nich jsem vlastně ještě neporušila. Na čem mi vlastně ještě záleží? Možná, ikdyž si řikám že je mi třeba v erroru líp než v péemku, si to jenom namlouvám...kdo ví?
Jak dokonalý by byl svět kde by všichni poslouchali Smiths a nikde by nebyly žádné účetní... A to si ještě představte že někde existuje N. máma a Pavel, nebo přeslazený holky z obchodky, nebo kluci kterým na vás najednou strašně záleží, když nechtěj aby jste se s někym bavila, úkoly z občanky, zadaný lidi co o sobě mluvěj v množným čísle a v hlavě vám leží nepochopitelný konverzace na facebooku.
Iluze optimismu je úplně zkažená...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 27. února 2012 v 15:13 | Reagovat

Nelákají mě párty, pařby, chlastačky ap. " v duchu si řikám že se nebudu nikomu podřizovat a že se nebudu snažit nikam zapadnout?" tak to si říkám často. Chci být sama sebou. nechci, aby mne celý život někdo ovládal.

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 27. února 2012 v 18:08 | Reagovat

[1]: Mě i docela lákaj, teda jak často na nich jsem... prostě název rozpoluplně tentokrát mluví za vše. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama