Jedna tak trochu maniodepresivní samotářka..

15. února 2012 v 20:28 | Bezejmené Esko |  Poems...
Lehkost a krása
nepohodlné společnice,
nepřichází spása...
Říkají mi nespoutaná potulnice.
Tu a tam se ke mě
žebravá kočka přitulí.
Cupitám vstříc zasnění.
Bílý šat shazuji brzy,
hlasitě krákám s havrany.
Ve svitu pouliční lampy,
odháním ztraceného psa.
Mé srdce nezničí útrapy samoty,
zapovězená přísaha.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 27. února 2012 v 15:11 | Reagovat

Moc hezky napsané.

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 27. února 2012 v 18:08 | Reagovat
3 Kim Kim | Web | 30. března 2012 v 18:53 | Reagovat

Pekně melancholicky naladěná básnička.

4 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 31. března 2012 v 15:52 | Reagovat

[3]: Thanks ;-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. srpna 2012 v 9:24 | Reagovat

Doprovodná fotka je báječná, přebáječná.

6 Hwi Nori Hwi Nori | Web | 4. dubna 2013 v 17:54 | Reagovat

Ta je krásná... Havrani...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama