Zkrátka...

9. ledna 2012 v 21:05 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Tak zkrátka schrnu všechno co jsem chtěla napsat za posledních pár dní co jsem nepsala. Mám spíš tendence, když se něco opravdu děje nepsat. Což je špatná tendence, kolik mě to stálo povedenejch článků. A pak to už zkrátka neni ono, když už to nemám jak se řiká v živý paměti. Pak je to vzpomínání.... vzpomínání. A lidi promiňtě, ale fakt nechápu všechny co si napsali ty hodnotící, celoroční články. Jak si to kurva pamatujete?? Já toho minulej rok taky zažila strašně, strašně moc. Když si to tak vezmu, veškerej okruh lidí co teď tvoří mojí BEST partu jsem poznala právě tehdy. Uvědomila jsem si spoustu věcí, zažila spousty akcí co mě změnily. Ale nemám na to abych to tu všechno vypisovala. Budu si muset koupit ten diář, už to plánuju a všechno si psát, taky si koupit nabíjecí baterky to foťáku a najdu si někoho kdo mě bude učit na kytaru, budu chodit s Izobwel cvičit a najdu si brigádu, budu chodit na konzerty, budu se víc učit.... sakra ty předsevzetí už začínaj být nereálný. :D
Z jiného soudku. Svátky. Na to že jsem je trávili prakticky bez M. ,tak i docela pohodové. Štědrovečerní noc jsem trávila tak trochu jinak než by se mělo a nelituju toho. No možná trochu. Právě tam jsem poznala Jeho... Do teď jsme se neviděli a do teď si budu pamatovat jeho sladký oči a tu spontální pusu. A já mu sama od sebe nikdy nenapíšu, už z té smutnější části. A pochybuju že on si na mě pamatuje... Jo život je občas tragédie. Zvlášť ten můj.
Dárky. Po dlouhé době to co jsem si opravdu přála. A hlavně vybrala...
Nepsala jsem už o tom?? Mám sklerózu.
Silvestr. Bez komentáře. Kdo umí hledat, najde tady odkaz, jinak nemůžu moc psát. Otevřeně. Ale dalo mi to pár přátel na fb. Vzalo mi to svetr a nevim jak to nazvat iluze?? A Necropolis v mých pomyslných recenzí podobných podniků klesl daleko pod Error. Kam se mimochodem zanedlouho podívám. :) Ale tak chtěli byste pozitivní hodnocení od člověka s migrénou?
Lyžák. Jedním slovem pohoda. Nevim sice jestli se tak dá nazvat i ty cesty na sjezdovku s lyžákama, ve sněhu a zimě... Na to jsem prostě strašně líná, přistihla jsem se že vždycky pomýšlim na to kam bych mohla místo lyžování jít. Co jsem to za člověka?? Ale jinak, na to že se s těma holkama co mě šouply k sobě na pokoj normálně skoro nebavim si nemůžu stěžovat, byla sranda, bylo vzrůšo spojené s hádkama i sdílená nuda... Seznámili jsme se tam s jakýmisi Němcema či Rakušákama a procvičili si anglickou konverzaci v praxi. Fotily jsme... atd. Ale kolektivního člověka ze mě asi jen tak někdo neudělá. A zapomenout si jedinou povinnou věc kartičku pojišťovny, dokážu asi jedině já. No co, zapomenout si kufr ještě nezvládám, jak jedna blonďatá osoba. To mě uklidňuje. A nesmim zapomenout na spousty nových lidí. Zejména prváků.
Dále... Postřehy z posledních dnů. Dneska jsem vyrazila na povinnou návštěvu kamarádky abysme mohli po dlouhé době pokecat. A... řekla bych bez komentáře, ale komentovat to bohužel budu. Ta její hodnost a samaritánství mě jednou zabije. Chápu že je fajn někomu pomáhat... Ale nechávat u sebe holku, která fetuje, na jejím chování už je to Dost vidět a ještě k tomu, při nejbližší příležitosti něco ukradne, to je fakt vrchol. Takovým lidem už nikdo nepomůže pokud s tim nezačnou sami,toť moje cynická a bezcitná teorie. A nejhorší na tom je že já bezcitná nejsem, celej den nad ní musim přemejšlet. Na její bláznivý, paranoidní fylosofie, na její zfetovaný oči, vyhublost, zrychlený mluvení a reakce a falešný optimismus. Jak moc k ní máme každý blízko. Napadá mě zas nadpis jednoho mýho článku: Všichni jsme zoufalci.
A pak večer zas na facebooku, užívám si to po tejdnu jinde a začala jsem si jednu pro mě docela nepochopitelnou konverzaci. Začala jsem s tak nevinnou otázkou a on skončil tím že mě začal vnucovat že mi na něm záleží a prej se chci až moc ponořit do jeho duše. Heh. Kde na to přišel??
Má pravdu, neznám ho, ale až moc z vyprávění znám jeho hry a docela je nemusim. Nechápu co si od toho slibuje.. Laithé ty tomu budeš rozumět ;)
Zakončila bych to hláškou z lyžáku: "Nepochopíš"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laithé Laithé | Web | 10. ledna 2012 v 18:30 | Reagovat

Někde se volá mé jméno?! :D
Oh, ten někdo, koho asi neznám - podle mě to ani tolik nepotřebuje vnutit tobě jako sobě. Pocit, že se o tebe někdo zajímá, je velice ego-zvedající. :D :D

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 10. ledna 2012 v 20:09 | Reagovat

[1]: právě že ho znáš :-D je to docela vtipný... :-) jn zmínka o tobě na mým blogu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama