Titulek článku nesmí být prázdný...

11. prosince 2011 v 16:10 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Sakra jindy nebývám takle neoriginální, ale už asi týden se snažim napsat nějaký ten článek a vždycky mě odradil nadpis, tak jsem to vymyslela po svým. Poslední dobou se čindál víc snažím být originální za každou cenu, což je špatně samozřejmě. Například ve slohu, jedna z mála věcí která mi jde a proto se nespokojim s obyčejným tématem s obyčejnou jedničkou, musím mít tu nejlepší a nejoriginálnější práci, což je marná ambice pokud jsem tak bez fantazie že nevymyslim ani obyčejnej název článku. Ale tak stejně, vypravování co na tom jde vymyslet novýho? Jaká neobvyklá historka jde zpracovat na stránku a půl a stejně k čemu mi na ekonomický škole bude že mám nejlepší slohovku? Připomíná mi to jak jsem se na prvním stupni tak styděla napsat svoje vlastní zážitky že jsem jenom půl hodiny čuměla do papíru a pak měla pětku, maximálně tak trojku nebo jedničku z milosti když jsem něco sesmolila. Stydim se stejně pořád míň, možná to vám co mě znáte osobně tak nepřipadá, ale už je to opravdu na pováženou. Mívat morální kocovinu bez alkoholu to je teprv pocit. Máte pocit že vás nikdo neposlouchá a že za chvíli každýmu vykecáte díru do hlavy, ale jak překvapivé je co všechno si pak z vašeho monologu pamatujou. To mi připomíná že vždycky, vždycky když se opovážim někoho pomlouvat jde za mnou. Jo trapnější pocit neznám, aspoň se pak máme čemu smát. Problém je že já to nikdy nemyslim tak jak řikám a pak je mi strašně líto co jsem řekla. Komu bych se pak nezdála jako kráva, že jo?
Čas je hrozná věc, nikdy ho nemáte tolik kolik byste chtěli. Jsou období kdy na stropě není prasklina kterou bych si neprohlídla a období ve kterým se nemám čas ani najíst a vyspat. Jsem na tom jako Laithé, taky nikomu nic neodmítám, dokonce ani v případech kdy mě kamarádka pozve na konzert kapely o který jsem v životě neslyšela, nebo mám jít na nákupy, když nemám ani korunu. Asi už budu hodná.
Ale netoužím po společnosti zoufale jako moje sestra která obvolá všechny svoje kamarády třikrát, jenom aby nemusela zůstat v neděli odpoledne doma. Jo samotou se musí šetřit, ale je fajn. Pamatuju si dny kdy se pomalu nezastavim, pořád někde s někym venku a pak se musím s úlevou přesvědčovat že jsem v posteli sama. Dobře teď to vyznělo trochu blbě.
Dokonce ani moje touha po vztahu není tak zoufalá abych nemohla odmítat. "Vážně, nikoho nepotřebuju", omýlám už stokrát a ani nevim jestli je to vůbec pravdivý nebo jsem už tomu sama uvěřila. A znova zmínim svojí sestru který jednou máma když jí měla prát kalhoty v kapsách našla asi pět lístečků: "Ahoj Honzo, nechceš se mnou chodit?" "Ahoj Venco, nechceš se mnou chodit?"... atd. Stejně nechápu co maj tak dvanáctiletý, třináctiletý holky ze vztahů ,když s klukama choděj jen aby nebyly poslední ve třídě. Ale to je věčný téma. Malý pubertální dilinky.
Možná už jsem psala o našem novým spolužákovi co je taky svým způsobem věčný téma. Ze všech písemek má z recese pětku, u zkoušení učitele oblbuje svýma filozoficko-politickýma úvahama, vždycky když se ve třídě zvrhne trochu dětinštější zábava tak má takovej ten pohled "To jsou kreténi!" nebo "Kam jsem se to dostal?!" , ten pohled vrhá většinou na mě, nechápu proč a když už začíná být civění trapný na něco se zeptá... a nejradši by se v příštím životě narodil jako chudý vesničan někde v Avgánistánu, daleko od zvráceného a zkorumpovaného světa. Jaký paradox. Připomíná mi to moji debatu na úrovni s tátou kdy mě dostal s tim že v USA každý čtvrtý člověk hladoví. No nic, ale k květákovi, tak se tomu klukovi neoficiálně řiká, podle tvaru jeho účesu. Seděli jsme si takle na přednášce, besedě... (s jednim sportovcem co si vzal ve 20ti do péče svý dva synovce). No to je jedno, stejně většina takovýdle besed je snaší třídou na dvě věci, protože ať je sebezajímavější tak se do nich stejně nikdo nezapojuje, protože se všichni styděj něco říct a na něco se zeptat, pokud vůbec poslouchaj a nebavěj se. Což se stalo i teď, květák seděl vzadu s holkama který si při přednášce, podle toho co jsem slyšela povídali o sexu a pomlouvali svoje spolužačky, nejtypičtější téma středoškolaček. A v půlce přednášky zařval : "Já už to prostě nevydržim, tyhle lidi by měli normálně postřílet, co oni tady probíraj to neni možný... " A celá místnost se začala smát. Já toho květáčka prostě zbožňuju. Jo postřílet, kdyby to bylo tak jednoduchý.

Téma týdne"Pod maskou". Chtěla jsem k tomu něco napsat, ale myslim že moje žvatlání by asi na celej článek nevystačilo, tak to píšu sem. Jak častou se pod tou maskou cítim. Jednu masku mám ve škole, druhou doma a třetí s určitýma lidma a další zas jinde kde mě ještě neznaj... Nebo si přijdu někdy přehnaně optimistická, pořád předstírám veselost a copak já sama vím co se vlastně skrývá za mým dusivým smíchem, někdy mě to dost unavuje. Ale vezmete si to, kdo se vlastně nepřetvařuje? Jak už se musej přetvařovat třeba učitelé a doktoři, to si ještě vezměte třeba prodavačky, letušky, modelky... co se vlastně skrývá za jejich úsměvy. Vždycky mě to děsilo. Nebo když jsem byla malá a rodiče, učitelky, známí na mě mluvili tím nejafektovanějším hlasem a já přesto chápala jak moc jsou falešní, nebo nechápala a pak mě jejich chování nepříjemně překvapovalo.
Pokračování necháme na příště... mějte se krásně :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izobel Izobel | Web | 11. prosince 2011 v 17:36 | Reagovat

(Ty jo, jaktože ještě nejsi v autorským klubu? ;))  Já se snažím lidem neříkat ne, ale vždycky mi do toho pak něco příjde,známe z vlastní zkušenosti,že? :D Hej dobře on (květák) :D Jako u kluků bych to ještě pochopila, ale že i ony to musí rozebírat? :D Kord při přednášce? Vždyt' je to tak neslušné. Já naopak na originalitu nějak už kašlu..Přežívám v pozici ošklivé kopie jisté slečny. Asi víš jaké. A i ze mě už občas stydlivost padá, podpora přátel na zkoušce mě to asi naučila. Jen mám takový špatný pocit,že se začínám odnaučovat jen stydlivost u zpěvu.

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 12. prosince 2011 v 14:24 | Reagovat

Protože než si mě vůbec všimnou bude to ještě tak půl roku, když berou asi jednoho člověka za týden :/
Buď ráda, já bych třeba nazazpívala před veřejností ani.... no prostě radši nic :D
Třeba je Jana tvoje kopie... co ty víš? ;-)

3 Izobel Izobel | E-mail | Web | 15. prosince 2011 v 18:49 | Reagovat

[2]: No to asi těžko :D Taky jsem naivně podala žádost :D Však já taky ještě nezpívala na veřejnosti. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama