Replay...

28. prosince 2011 v 15:37 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
"Né, už na něj opravdu nebudu myslet!", řekla jsem si dneska asi po stý.
Bohužel vim že řikat si abych na něco nemyslela nemá absolutně žádný vliv na skutečnost.
Čim víc totiž na něj budu myslet a představovat si jak by to mohlo být, tim víc se budou vzdalovat moje představy od reality která bude později. Holku kvůli mě neopustí, to je jasný a chtěla bych to vůbec?? Stejnak se zas dozvim že je stokrát hezčí než já. Posléze budu mít kvůli tomu špatný svědomí. A žárlivý holky jsou ty nejkrutější a pokud mě znáte já nemám moc šancí se těm krutostem ubránit.
"Jdeš po zadanejch", řekla mi jedna kámoška. Zní to hrozně a přitom neni to pravda, zadaní jdou po mně. Neříkejte mi že kdyby svojí holku milovali a nechtěli jí podvádět že by mě začali balit. Nebo copak já můžu za to že jsou to děvkaři? Proč vždycky za všechno může holka? Toť otázka...
Dneska jsem se konečně vrátila z vězení babiččiný péče. Přitom ta by mi ani tak nevadila. Pravda je že mě nabaví jak mě furt nutí do jídla, budí mě hlasitým řvaním dokud nesejdu dolů na snídani a nemůžu tam prakticky dělat nic jinýho než střídat televizi a počítač. Jde o to že drahá babička má mírně psychopatické sklony... Umí být naprosto v pohodě, dá-li se to tak říct a jednou když se jí něčím znelíbíte tak se z ní stane choleriská zrůda nesmírných rozměrů. Kolik bych už od ní měla modřin, kdybych to počítala... Ne o mlácení nejde, to se stalo tak maximálně dvakrát v životě, ale pravda že na ty případy do konce života nezapomenu. Horší je ten její sobeckej řev, kterej vám brání poslouchat cokoliv jinýho a já na tohle nemám vůbec nervy. Nejhorší je že nevíte co jí naštve. Je to prostě neodhadnutelný...
Prostě jsem ráda že jsem pryč. Společnost mi při cestě dělala Izobvel a nakonec i Dita. Kupodivu jsme se sešly bez problémů. Snad poprvé?? Byly jsme se zeptat v tom fitku a já si splnila letos svoje první předsevzetí. Jak to bude s těmi ostatními... nevim. Nevim jak mi začátek nového roku pomůže k větší snaze a vůli, koneckonců blíží se 21.12 2012 konec světa, tak co se snažit?
Nicméně Dita mě přesvědčila že naše rodina, ať už jakkoliv svázaná s policií a záchrankou a ústavní péčí je zatim celkem normální. Zatím. Přece jenom nikdy neříkej nikdy a ještě pořád tu zbývá moje nezodpovědná labilnost a rodiče před rozvodem. (Sakra, nevím do jaké míry to jsem mám psát, ale aspoň to bude dostačující trest pro otce co strká nos do věcí co nemá, či-li můj blog).
Ach jo, slyším klíče v zámku, což znamená že moje skvělá samota skoničila... :((
Tak tedy zdravim, mějte se krásně vše nejlepší do nového roku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 1. ledna 2012 v 19:34 | Reagovat

ty za to nemůžeš ,že oni jsou děvkaři a přesně jsi to vystihla - vždycky za to může holka...
vidím ,že máme stejnou babičku ,někdy mi přijde ,že všechny babičky se vždycky něčím musejí podobat ..

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 1. ledna 2012 v 19:52 | Reagovat

[1]: ach přesně...
Mě se spíš zdá že se všechny babičky mých vrstevníků podobaj tím že jsou moc hodný,starý a štědrý a maj od nich spousty nezaslouženejch peněz a dárků. Ale asi máš pravdu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama