Přehnané nároky

19. listopadu 2011 v 20:14 | Bezejmené Esko |  Poems...
Taky jste někdy z pár pohledů soudili o někom že je úplně jinej než je a pak jste zjistili pravdu a byli jste zklamaný? No jak správně čekáte: Já taky. Zjistili jste že je jen další bezcenná ovce v stádě? Nechápu to... Proč jen u lidí pořád hledám určitou zvláštnost a moudrost? Nepochopila jsem snad že moje přehnané nároky nikdo nesplní? A copak většina lidí ví jaká jsem já?

Strašné tajemství...
Zvrácená posedlost a představa,
utopená v tvých očích záhada.
Naše pohledy se nemůžou už víc schledat.
Jak jen můžeš moje požadavky vstřebat?

Když už jsem v tom sladkém rozpoložení,
rozpovídám se snad.
Strašných činů vyložení.
Co jsem schopná udělat.

"Prosím chápej mě!"
Po chvíli se moje slzy z oka rvou.
I hovory, hádky to mi stačí,
ale o něčem a se mnou.

Kdo být vlastně já?
Ta zkažená a bláhová.
Proč vlastně chci tebe?
Když nenajdu spřízněnost přítele?

Být tak jiná je asi hřích,
proto se nedokážu s nikým sžít.
Chceš vědět proč mám nevědomost raději?
Temnota pohledu nechává mě v naději.

Nikdy jsem nebyla vybíravá co se týkalo vzhledu. Ikdyž na někoho se dívá líp a z někoho se přímo podlamujou kolena, ale změní to snad něco na tom jaký jsou a jestli je chci? Asi po lidech (po klucích,po chlapech..) chci moc když očekávám nějakou souzněnost názorů. Je to celkem začarovaný kruh.
Jednou jsem potkala takovou no řekněme platonickou lásku a od té doby jsem si vytvořila jakýsi ideál a nechci se ho vzdát. Co říct k tomu že svou platonickou lásku mít nebudu? S tím už počítám,bohužel ani nikoho podobného..
Občas bych chtěla být třeba metalistka,gothička... stačilo by zajít třeba do Erroru a hned bych našla nějakou spřízněnou duši. Stačily by mi dlouhý vlasy a to že hraje v kapele.
Nebo diskantská bárbínka... Stačilo by zajít do nákupního centra a tam vybrat někoho s patkou a bílýma značkovýma botičkama.
Nebo... třeba emařka. Šla bych na nějaké diskuzní fórům o emu a hned bych našla někoho komu nikdo nerozumí a žiletka je jeho nejlepší přítel. Poplakali bysme si...
No jenže já nejsem jednoduchá. Bohužel. Ani v názorech, ani ve vkusu. Přijdu si jako znásilněná ženská s vyřízlým jazykem co toho chce tolik říct a nemůže. Jakmile někdo zmíní jedno debilní klišé, mám chuť před ním vždycky mlčet. Asi to takle vidí, ano je to krásné, ale já jsem bohužel úplně jinde.
Přijde mi že každej mi radí jako by žil někde úplně jinde jako já. Asi to bude tím že mě opravdu málokdo zná... Povrchní známosti jsou někdy lepší, zdá se mi.
Ha moc smysl to teda nedává. Ani nevim proč jsem najednou byla takle upřímná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izobel Izobel | Web | 19. listopadu 2011 v 20:34 | Reagovat

Ani nevíš,jak ti rozumim. Btw ty básně ti fakt jdou. No, ona se zdá, že dyž teda zajdu do Erroru, tak tam někoho najdu, ale já myslim ,že tak jednoduché to nemám. Asi to bude znít směšně, ale já prostě musim cítit cosi, ve společnosti toho člověka, jinak je to pro mě jen jeden další kamarád..A emaři se neřežou, ale to je věc druhá :D P.S. Pěkný design

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 19. listopadu 2011 v 20:51 | Reagovat

[1]:Jé díky, za všechny ty pochvaly :)
No jo nikdo to nemá jednoduché..., neříkám že ne, ale můj osobní život někdy svědčí že se mnou je to přímo beznadějné. Ale jsem ráda že chápeš o čem mluvím ;-)
Jn a všichni metalisti nechoděj do erroru a maj dlouhý vlasy a ne všichni diskanti choděj do nákupních center a maj patku a ne všichni emaři se řežou... vždyť já se v tom těžko vyznám, spíš jsem si z toho dělala srandu. :-D
PS: Proč nám to páteční setkání Zase nevyšlo?? :-(

3 Izobel Izobel | Web | 19. listopadu 2011 v 22:01 | Reagovat

[2]: Pořád tu jsou liid,který jsou na tom hů ;) Já vim,taková slabší útěcha :D Protože už mám asi definitivně sklerozu :D Co,zítra? ;)

4 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 19. listopadu 2011 v 23:49 | Reagovat

zítra by to šlo... :) ale nevím jestli si to přečteš... dyžtak piš na mobil :D

5 bludickka bludickka | Web | 28. listopadu 2011 v 13:16 | Reagovat

docela tě chápu. taky mám občas radši známý, který vídám jen letmo a něco prohodíme, než lidi, který by mi měli být blízko, ale mám u nich pocit, že mi nerozumí. taky jsem dřív myslela, že existuje moje spřízněná duše, něco jako druhé já. ale už si to nemyslím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama