Listopad 2011

The Cure ♥

29. listopadu 2011 v 21:29 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno

"But if I had your face
I could make it safe and clean
If only I was sure
That my head on the door
Was a dream"
(Just Like heaven)


"And I feel like I'm being eaten
By a thousand million shivering furry holes
And I know that in the morning
I will wake up in the shivering cold"
(Lullaby)

Někdy mi to přijde jako boj s větrnými mlýny jako bojovat proti nudě a špané náladě písničkama... Ale přesto to na jejich krásu občas nemá.
Asi bych měla být trochu vzdělanější a když už tu mám rubriku hudba tak vám sem NĚCO o těch kapelách taky napsat, ale přijde mi to zbytečný, obecných informací jsou mraky... a na co je google a wikipedie??
Stejně ale s Cure jsem se svým vkusem měla asi největší úspěch, už pár lidí mi řeklo jak jsem si to s nima šplhla. Což je celkem zvláštní podle hudby se člověk nepozná, že jo?

"Saturday wait
And Sunday always comes too late
But Friday never hesitate..."

Nuda mě donutila...

27. listopadu 2011 v 21:14 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
"Žádný tvor
respektující
život,
sebe
svého nepřítele
by se nepostavil znovu a znovu
nepříteli do cesty"
Já zůstávám.
...
Moc moudrosti tam asi nenajdu, ale stejně moje nejoblíbenější knížka.♥

Never more if be the second...

21. listopadu 2011 v 21:22 | Bezejmené Esko
Dnes si budeme povídat o zrůdnosti jménem vztahy ve třech. Nevim jestli s tím někdo máte nějaké zkušenosti, pokud jste šťastní lidí předpokládám že ne, ikdyž si musíme přiznat že každý se už s tím někdy setkal. Budu to teď brát spíše z toho holčičího pohledu aby to bylo jednodušší a hlavně myslím si že pokud si někdo přečte tenhle článek, tak to bude spíš holka. Ale žádná feministka nejsem aby bylo jasno, ikdyž to asi neni jenom dámský problém.
Ble,ble,ble...
Ok, tak většinou to začíná tak že se s nějakou kamarádkou (většinou tou atraktivnější ne třeba N. ikdyž N a P to je taky kapitola), jak to tak bývá seznámíme s něj. klukem aa... nějak se spřátelíme, většinou se mu líbíme obě (jsou i výjimky), ale jak správně tušíte tak ta kámoška o něco víc. A to víc se čin dál víc začíná přibližovat k něčemu ještě víc a já se čin dál víc začínám přibližovat ke své oblíbené roli(ta druhá). Aby se neřeklo mám soudnost a většinou se rozhodnu pro to nechat je být a už s nima nikam nechodit.
A co si pak vyslechnu, normálně řeči jako:"Co blbneš, vždyť my spolu nechodíme" A já mám obecně dost slabou vůli, tak se nechám přemluvit a pokračuju v tomhle masochismu. Musim uznat že po zkušenostech co s tímhle mám jsem už dost přecitlivělá.
Potom začíná etapa kdy se snažím toho kluka získat, ne většinou to není můj typ, aspoň ne od začátku, ale tím že ho chce i někdo jinej pro mě dostává najednou novou cenu (ha tímhle bych se asi chlubit neměla)... Ve většině případů je to taky pro moje sebevědomí, protože otázky typu: "Proč ona a já ne", jsou tím nejhorším co se vám v hlavě může vyvinout. Taky pro vaše dobro radím nikdy to nezkoušet.
A jsou dvě možnosti jak to skončí: buď se dále bavíme tak nějak ve třech, já se snažím ačkoliv vím že je to víceméně beznadějné a při jakýmkoliv podezření přeskočení nějaké jiskry, žárlím tak že mám chuť buď skočit z mostu a nebo je oba zapíchnout. Nejsem žárlivý typ, nikdy jsem tolik extrémně nežárlila jako v těhle případech.
Pak druhá možnost, začnou spolu chodit a mě s sebou nechtíc tahaj, asi ze zvyku a začíná další kapitola "káčkování". Pokud jsem nekřenila doteď, teď už je to oficiální. Doteď jsem nepochopila, jestli mě ten kluk má tak rád nebo má tolik rád tu kámošku a ona mě. No, ale je to strašný... strašný jak jsem se musela naučit odvracet tvář když se líbaj a nahodit takovej ten ksicht je mi to úplně ukradený. Tyhle dovednosti už jsem uvedla v dokonalost.
Nejhorší je jaký mám pak u nich triviální postavení. Což znamená že o nich vim úplně všechno, myslim že v budoucnosti budu provozovat manželskou poradnu, zkušenosti mám... :D
No nevadí... dnešní povídání asi skončí, asi mi jenom přejte do budoucna štěstí ať už nikdy na nic podobnýho nenarazím...sama za sebe říkám: Těžko. No jo optimista od pohledu. Omlouvám se za ten hroznej styl kterym je to napsaný, pořád je to pro mě dost citlivý téma a píše se mi o tom dost špatně... Takže tak.
Mějte se krásně.

Přehnané nároky

19. listopadu 2011 v 20:14 | Bezejmené Esko |  Poems...
Taky jste někdy z pár pohledů soudili o někom že je úplně jinej než je a pak jste zjistili pravdu a byli jste zklamaný? No jak správně čekáte: Já taky. Zjistili jste že je jen další bezcenná ovce v stádě? Nechápu to... Proč jen u lidí pořád hledám určitou zvláštnost a moudrost? Nepochopila jsem snad že moje přehnané nároky nikdo nesplní? A copak většina lidí ví jaká jsem já?

Strašné tajemství...
Zvrácená posedlost a představa,
utopená v tvých očích záhada.
Naše pohledy se nemůžou už víc schledat.
Jak jen můžeš moje požadavky vstřebat?

Když už jsem v tom sladkém rozpoložení,
rozpovídám se snad.
Strašných činů vyložení.
Co jsem schopná udělat.

"Prosím chápej mě!"
Po chvíli se moje slzy z oka rvou.
I hovory, hádky to mi stačí,
ale o něčem a se mnou.

Kdo být vlastně já?
Ta zkažená a bláhová.
Proč vlastně chci tebe?
Když nenajdu spřízněnost přítele?

Být tak jiná je asi hřích,
proto se nedokážu s nikým sžít.
Chceš vědět proč mám nevědomost raději?
Temnota pohledu nechává mě v naději.

Nikdy jsem nebyla vybíravá co se týkalo vzhledu. Ikdyž na někoho se dívá líp a z někoho se přímo podlamujou kolena, ale změní to snad něco na tom jaký jsou a jestli je chci? Asi po lidech (po klucích,po chlapech..) chci moc když očekávám nějakou souzněnost názorů. Je to celkem začarovaný kruh.
Jednou jsem potkala takovou no řekněme platonickou lásku a od té doby jsem si vytvořila jakýsi ideál a nechci se ho vzdát. Co říct k tomu že svou platonickou lásku mít nebudu? S tím už počítám,bohužel ani nikoho podobného..
Občas bych chtěla být třeba metalistka,gothička... stačilo by zajít třeba do Erroru a hned bych našla nějakou spřízněnou duši. Stačily by mi dlouhý vlasy a to že hraje v kapele.
Nebo diskantská bárbínka... Stačilo by zajít do nákupního centra a tam vybrat někoho s patkou a bílýma značkovýma botičkama.
Nebo... třeba emařka. Šla bych na nějaké diskuzní fórům o emu a hned bych našla někoho komu nikdo nerozumí a žiletka je jeho nejlepší přítel. Poplakali bysme si...
No jenže já nejsem jednoduchá. Bohužel. Ani v názorech, ani ve vkusu. Přijdu si jako znásilněná ženská s vyřízlým jazykem co toho chce tolik říct a nemůže. Jakmile někdo zmíní jedno debilní klišé, mám chuť před ním vždycky mlčet. Asi to takle vidí, ano je to krásné, ale já jsem bohužel úplně jinde.
Přijde mi že každej mi radí jako by žil někde úplně jinde jako já. Asi to bude tím že mě opravdu málokdo zná... Povrchní známosti jsou někdy lepší, zdá se mi.
Ha moc smysl to teda nedává. Ani nevim proč jsem najednou byla takle upřímná...

Hetero,homo a bi...

18. listopadu 2011 v 19:09 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno
Na bisexualitu maj lidi názory různé, už co jsem viděla tady na blogu, nebo obecně. Je to teď obecně dost moderní téma.
Někdo tvrdí že každej je bisexuální, aspoň v nějaký části svého života. Což je podle mě blbost, znám lidi co by k tomuhle nidy nezklouzli, tím jsem si jistá.
Nebo je taky názor že bisexualita jako taková neexistuje, že je to jenom přechodné období. To je asi ještě větší hlod.Když tak už se jako homosexuál narodíš a ne že seš chvíli hetero pak na oboje a pak skončíš mezi teplejma. Na tohle snad žádný přechodný období být nemůže. Ale co je pravda i v tomhle oboru je dost pozérů.
Takový pozéři se najdou na každý diskotéce. Vždycky tam najdete dvě líbající se holky který to dělaj buď z nudy, nebo z touhy o pozornost nebo z jiných vožraleckých důvodů. Obecně strašně moc holek o sobě tvrdí že jsou bisexuální, aspoň já jich znám víc než říkají statistiky. Možná si myslej že budou zajímavější, snad pro kluky..? Tohle gesto spíš potvrzuje jejich heterosexuálnost. Ale nevadí ať si každej dělá co chce.
Naopak bisexuální kluky nikdo nepropaguje. Kdo ví proč? Asi proto že to holky vůbec nevzrušuje a nebo proto že jsou obecně míň tolerantní k čemukoliv.
O to víc mě rozesmály tyhlety články na blogu který skoro všechny řikaj: Neodsuzujte je, jsou to lidi jako my. Copak je někdo odsuzuje? A nejvíc to zabila jedna blogerka která napsala: "Já se třeba špatně učim, někdo je bisexuál, každý má nějaké chyby". Ach jo, copak je tohle nějaká chyba? Vždyť to můžou být lidi naopak lepší... Možná bych chápala i homosexualitu jako chybu, že se nemůžete dál rozmnožovat... ale tohle? Je to jenom víc možností volby. A navíc láska si nevybírá, ani mezi pohlavím. Ani to kdo se ti líbí.
Jo dobře se mi je obhajuje... Taky jsem se ve slabých chvilkách označila za bi, a teď toho lituju. Protože si mě zařadili do kategorie pozérek s diskoték nebo žhavých holek co jsou v každém druhém pornu (ne že bych na to koukala,ale přijde mi to..), nebo lidí ze Střeleckého ostrova.
Z bisexuálek co znám je jenom co o ní vím že je opravdová. Kamarádky známá. Nejhorší je že se do ní asi zamilovala, nebo jak to mám nazvat. Pořád se na ní lepí, z každýho setkání vytěží aspoň pusu. Musí to být asi peklo, pořád doufat že se u ní něco změní a nebo že bude unavená nebo ožralá. Stejně jí musí být jasný že nemá naději.
Tak tím bych to skončila, nevím proč ale o tomhle tématu se mi celkem špatně píše.

In tider..

18. listopadu 2011 v 14:18 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Poprvé v životě (ikdyž to snad ne...), jsem zažila pocit časově vytíženého člověka. Ani nevim jakej je to pocit, jestli spíš dobrej nebo ne. Jednoznačně úvavnej.
Nejdřív osm hodin ve škole, což už je normálně důvod k tomu abych zbytek dne nic nedělala. Místo toho jsem běžela domů a stihla jsem se maximálně tak převlíknout a namalovat a zas běžet zpátky na metro, kde jsem měla sraz s Anetou a s ostatními. A šup do vyššího světa.
Jestli se tomu tak dá říkat. Asi dvě hodiny jsme stáli před vchodem a tlačili se asi v tom nejtěsnějším davu co mohl být. Ještě k tomu jsem byla natlačená na N a P a dívala se na jejich projevy lásky a vzájemnosti. Nevěděla musím víc skrývat že se mi chce zvracet nebo se smát... Ještě k tomu jsme čas od času slyšeli hlasitý jekot a pak "HÁÁÁÁRÍÍÍÍÍCH!!!". Prostě 4erever.
Pak jsem se ještě strachovala jestli mi vezmou můj roztrženej lístek, no jo tak kdo jinej by mohl být tak blbej jako já. Těžká otázka.
Nakonec happy end. Všichni jsme zaujali své místo v kotli. Neřikám že to byl špatnej zážitek, však jsem viděla jsem naživo Haricha, Koblížky a Karla Gotta. Která ženská by za to nezabila?? Jo a možná budu v televizi, teda spíš byla v přímém přenosu. :D
Vim že Češi a showbisnis nebo vkus je hodně špatný spojení, ale Harich objev roku a Rytmus jako nejlepší hip-hopový zpěvák??? Vzpamatujte se!
Zpátky v metru jsme ještě stačily zapomlouvat jak se k sobě N a P nehoděj, jak je on divnej, starej a hnusnej a ještě spousty dalších věcí. Ještě že to pomlouvání máme.
Místo toho abych spala, spala a spala... jsme vstala už v pět abysme vyrazily na náš slavný stmelovací rodinný výlet do Drážďan. Stmelovací rodinný výlet na kterým se akorát úplně nejvíc pohádáme.Znáte to. No bohužel asi máte to štěstí že ne. Neva.
Akorát mě teď bolí asi úplně všechno co mám. Chtěla bych být Anetou co se vyžívá v tom že 5 hodin skáče v kanadách a ničí si hlas,ach jo. Ale stejně mám k konzertovému macochismu celkem dobře našlápnuto.
Je zajímavý co všechno vám může tak rapidně zhoršit náladu. Třeba když mě chvíli Někdo ignoruje. Smutný když někomu nestojíte ani za blbou odpověď a to na vás ještě hodinu doslova řve zelené kolečko on-line. Nebo pár fotek... Nechápu proč jsem tak nefotogenická, ošklivá bych brala, ale nefotogenická...? Vždycky jsem chtěla být ta co si nasadí cizí čepici nebo klobouk usměje se a hned je z toho fotka konkurující světoznámým modelkám.
Hmm no nic, chtěla jsem po dlouhý době aspoň NĚCO napsat.

Na nic jiného už se nezmůžu..

13. listopadu 2011 v 17:14 | Bezejmené Esko
Poslední dobu už se nezmůžu na nic jiného než na tuhle "poezii". Tak čtěte.

Jak ti závidím...
Jak závidím ti,neznámý člověče.
Až zlost a závist jednou přeteče.

Vím co vím
a chápu co už smím.

Přece jenom být i tak,
hloupý jako ty
lepší jak nemít žádný cit.

Jsem asi taky hloupá až zpátečnická
Jsem na tom zle.
Vídávám-li slepé a žárlivá
povaha ve mě žhne.

Slza mi po tváři teče...
Nechápu! Nerozumím!
Chce se mi ječet!

Probudila jsem se příliš brzy,
nezažila jsem políbení můzy.
Já být černá kočka nechtíc.
Temtost věků v očích se mi zrcadlíc.

Rychlou smrt vám dvěma
věštím
Nevěřící..?
..nepochopim.

Vyprahlost v srdci
a malomocnost lásky
to být krutost bez nadsázky.

Jak ti závidím...
Člověče.