"Holky kde jste byly,když jsem byl mladej a měl jsem peníze"

4. října 2011 v 18:41 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Ani nevim zda tenhleten článek dopíšu, už jsem jich tolik napsala a nedopsala.... Nevim vážně nevim proč vlastně poslední dobou nemůžu nic napsat. Ne že by se nic nedělo,ale ty zážitky se nějak nemůžou dostat do zajímavé stylistické formy. Takže je to úplně na nic.
Škola je poslední dobou fakt šílenost. Přestávky trávim tim že shánim holku co mi má prodat učebnici, už asi přes tři dny. Nejenom že mi to prodá třikrát dráž než je normální a ještě k tomu nemůže aspoň jednu přestávku být ve třídě. Strašně moc tomu věřim, že jí zítra najdu a konečně mi jí dá. Až poslední dobou mi dochází kolika věcí jsem si na základce nevážila. Zdarma učebnice?? Co bych za to dala. Stejně jako za miliony dalších věcí... Snad jenom ty lidi tam bych s chutí vyměnila.
Zvláštní kolikrát už se mi stalo že jsem z nervozity řekla krom jiných žvástů i něco co bylo celkem pohotově vtipný. Asi mám talent,aspoň na něco. Ha zase si nevěřim. V spoustě věcí mě omezuje pořád si věřit. Smutný.
Třeba dneska na těláku kdy jsem řekla osudovou větu:"Tak to už je snad známá věc že jsem na to úplně blbá." Docela by mě zajímalo jak dlouho mi ještě státní normy nakazujou trpět o přehazce a jiných míč. hrách. Ale rozhodně už mě nedonutěj mě se kvůli tomu deptat. :) Stejnak to nakonec byl docela dobrej tělák. Každej se bavil s každym a všichni kašlali na ty debilní skupinky do kterých se řadí normálně. Kéž by to tak bylo na vždycky.
A pak mimochodem, máme novýho spolužáka. Strašně divnej týpek. Nejenom vzhledem (180cmetrovej kluk s afrem co se oblíká jenom do šedý), ale hlavně svojí chytrostí a způsobem vyjadřování vysokoškolskýho profesora co učí řečnictví. Nejznámnější hlášky: "Pocházím z gymnázia nedalekého" "Tak to se nepokouším odhadovat" atd. :D Než jsem ho poznala nechápala jsem význam vyvrhel.
Ach jo tak sedmnáctiny se blíží,co už je co říct když už jsou za čtyři dny. Ty jo! Vždyť já si ještě ani pořádně nezvykla že UŽ mi je šestnáct. Vim že jsem to sem psala snad stokrát, snad v každym článku... Asi nechápete jak mě tohle může štvát. Normální lidi se těšej a já nebudu nikdy normální. Ne netěšim se na to až budu dělat zkoušky na řidičák, až si budu moct psát sama omluvenky, až mi nikdo neřekne si ještě moc malá, až po mě nikdo nebude chtít občanku... A nejmíň se těšim na tu zodpovědnost. Netěšim se až si budu muset říct, fajn musíš se o sebe postarat a nikdo už na mě nebude brát ohledy. No dobrý, myslim že jsme vám to moc nepřiblížila. :D Nevadí.
Pak jak vy reagujete na oplzlý dvojsmyslný narážky a podobně? Ještě jsem se to pořád nenaučila, to je v mým věku taky na pováženou. Chtěla bych být ta holka co jí někdo řekne že má hezkej zadek a ona mu dá pěstí, ale asi vždycky budu spíš ta co si tim bude zvedat sebevědomí. Jak smutný...
Taky máte ten pocit že jste si v minulosti mysleli že se to VÁM nemůže nikdy stát a je to tady? Já poslední dobou neustále. Všechno se to většinou týká mé drahé sestřičky. Nikdy nás nepřestane překvapovat... To je její role. Stejně nikdy bych netušila že její příšerně nezodpovědný názory a sebestředný žvásty mi budou někdy chybět. Ale je to tak... Jo zní to trochu nejasně. Napsala bych víc,ale asi to neni moc vhodný. No dobře, asi budu končit. Jak říkám nic moc...
Mějte se :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama