Další okýnko komiksu, aneb vše je pomíjivé...

25. října 2011 v 18:49 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Jestli něco umim tak vyprávět nebo psát tak aby to nepochopil nikdo jinej než já... Tedy poslouchejte.
Občas přemýšlím, proč a jak se měním, co mě mění. Stane se jedna (no bezvýznamná by bylo blbý slovo) událost na dvě hodiny a najednou už ze mě není ten samý člověk co před těmi dvěmi hodinami. Stačí když mi někdo řekne jednu větu a já jsem najednou úplně jinde. Krátký setkání a nic neni jako dřív. Veřme v kouzlo okamžiků...
Však ty okamžiky jsou taky občas negativní a přesto jsem za ně ráda když mě nějakým způsobem změní... Jsem ráda za každou ránu i bolestn. zkušenost... Víme že příště to bude bolet míň a nakonec už nic neucítím... Jednou budu možná schopná jí oplatit. Ale komu vlastně?
Prostě jsem ráda za každou dobrou i špatnou zkušenost co mě někam posunula. Občas ale přemýšlím, jsou ty změny vůbec k něčemu, k lepšímu. Zdá se mi to tak protože už jsem no řečeno s nadsázkou někdo jiný...Chtěla bych žít v komiksu, filmu... protože bych měla aspoň jistotu že moje okamžiky a rozhodnutí jsou k něčemu, někam směřují... možná k horšímu, ale aspoň nějaké pointě. Jenže má náš život něj. pointu? Nebo spíš můj život? A nebo se pořád ztrácím v začarovaných kruzích? Přece jenom by si přála říct něj. skrytou ironii určenou pro můj příběh ,třeba: "Kdy už konečně budu moct žít norm. život? Že by až na konci tohodle komiksu?" :D
A pak je tu další mínus těhle změn. To že ztrácíme přátele. A to si neuvědomíte hned. Chvíli to jde... Pořád to natahujem a najednou zjistíme že už si nemáme co říct. A to jsem si třeba já uvědomila dneska. Tušila jsem to dlouho, ale když už se teď i směju jejím názorům a baví mě s tím nesouhlasit, bojím se jí cokoliv říct, chápu že by to nepochopila... tak tohle.. Zas vím, že teď si rozumím zas s jinýma lidma, pro mě lepšíma lidma. Taky proč se obklopovat lidma co si s nima nerozumíme? Ale je to smutný... Ani nevíte jak. A přitom byly chvíle kdy jsme za sebe mohly domyslet větu... Všechno je pomíjivé....
A já teď jsem v dalším okýnku komiksu a přemýšlím: Co tím ztratím a co tím získám?
Jsme u toho. Ne neumím jsem psát normální deník jako třeba: Co se dělo dneska ve škole. Co mi kdo řekl. Že jsme měli požární zkoušku a tím pádem o tři hodiny míň. Na jakej jsem se dneska dívala film. Jak probíhalo doučování z ruštiny. Co jsem dneska odmítla. Ble,ble,ble... Ikdyž bych to i dokázala napsat zajímavě, i tak všední věci. Vždycky se to zvrhne v nepochopitelnou úvahu. Jo je to pak zajímavější. Aspoň tedy doufám.
A co jsem tedy chtěla zdělit. Že se mi stalo něco fakt,fakt divnýho co mě změnilo a vám by se to zdálo hrozný, ale mě to v podstatě vůbec nevadí. Tak to sem otevřeně psát nebudu. Lítost nemusim. Jo řekla bych vám že jsem divná a zvrácená asi, jenže všimla jsem si že divnost a zvrácenost je v téhle době docela v módě. A já nikdy nechtěla být jako ostatní. Sakra, jaký je to paradox.
(Aneta Jodarová)
k tý fotce, ne opravdu nejsem žádná emo, gothička... Hřbitovy vůbec nijak nevzrušujou,ikdyž k tomu klidu kolem mám takový zvláštní vztah, ale čeho je moc toho příliš. Líbí se mi tady spíš ta kompozice a celkově ten dojem. Je kamarádky a ta mi už povolila zveřejňovat její fotky a stejně jsem se tak trochu na tom focení podílela. Takže tak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Merred Merred | E-mail | 25. října 2011 v 23:56 | Reagovat

Opravdu krásný článek :-) a děkuji za zveřejnění fotky :-)

2 Laithé Laithé | Web | 27. října 2011 v 14:28 | Reagovat

K zamyšlení.. taky si často řikám, kam se můj život bude ubírat a co všechno ho ještě změní. I maličkost má sílu. Je docela strašidelný nad tím takhle přemýšlet...
Co se týče psaní deníkových článků - vítej na palubě. :D
Btw.. pomíjivé je s měkkým. Jsem hnidopich, ale třísklo mě to do očí.. ;)
Ještě mě napadlo - jak by to asi vypadalo, kdyby si svůj životní komiks každý dopředu nakreslil sám.

3 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 27. října 2011 v 15:27 | Reagovat

sakra taková chyba už v nadpisu :/ mě se zdále blbý oboje... i s tvrdym i měkkym... jn, pak by jsme si teoreticky nemohli na nic stěžovat..

4 Laithé Laithé | Web | 28. října 2011 v 23:33 | Reagovat

Hodilo by se mít jenom jedno íčko. :) Právě. Ale bylo by to neskutečně divný, jak by se všem dařilo.. zase bychom si našli nějakej problém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama