Karamel je cukr,co už se nikdy neuzdraví.

29. srpna 2011 v 20:05 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Tak je konec prázdnin. Jsem příšerně připáleně černá a moje vlasy naopak černý nejsou vůbec... :( Musim ještě dokoupit barvu, tentokrát trvalou aby se splnil hlavní cíl šokovat. Aspoň něco. Ale do školy se docela těšim. Vážně. Těšim se až budu konečně dělat něco pořádného. Těšim se na kurzy kytary, ikdyž s mojí neschopností bych to asi neměla moc přehánět :D. Ach jo zase se schazuju! Je to debilní závislost. V mým životě se tedka objevilo spoustu okamžiků kdy nemůžu uvěřit ani svým očím ani uším. Prazvláštní jak jsou lidi falešný. Jak se ti vnucujou kdoví kvůli čemu... Taky jsem zjistila další důvod proč mě lidi nemají rádi. Zjistila jsem že jedna "kamarádka" mě s sebou nechce proto že jsem pro ní konkurence a že bych se mohla někomu líbit. Vtipný... Už by si lidi konečně mohli ujasnit kvůli čemu mě maj nebo nemaj rádi. A taky nevim jestli, mám věřit těmhle pomluvám nebo ne?
A před pár minutama mě něco ták překvapilo že jsem jenom čuměla na obrazovku svýho netbooku a nechápala. Lidi se mění. To je jedinný co bych k tomu řekla. Je to tu zase,nemůžu moc psát. Taky když rozdám všem svojí blogovou adresu... Ta moje impulzivní povaha. Jestli mě znáte,možná se vám zdám nehorázně upjatá a rozumná, ale opak je pravdou. Mám slabé chvilky. A těch je v poslední době nepočítaně. Nepočítaně jsem se v poslední době rozebírala. Nejspíš se nezměnim. Někdy bych chtěla mít nějaké tajemství dýl než dva dny a umět lhát tak že svojí lež nepřiznám a taky se tak trochu přetvařovat. To víte upřímnost plus naivnost je vražebná kombinace.
Včera jsem se vrátila z Berlína. Poslední naše společná skolorodinná dovolená. Nebo ne? Ikdyž co je smutnější takhle nebo že budu s rodinnou trávit prázdniny až do třiceti. Těžko říct. Než se mi vybil půjčený foťák vyfotila jsem docela fajn fotky a možná je sem dám. Ještě nevim. Detaily radši vykládat nebudu, protože byste si mysleli že mám nehoráznou smůlu která je nemožná a že jsem si to vymyslela. Asi začnu být pověrčivá. Řekněte mi že je náhoda mít hotelovej pokoj 1313 a jako heslo šest šestek. No kdoví, třeba ta smůla ještě k něčemu bude dobrá. Zas tak nepravděpodobné by to nebylo a já už se za svůj život naučila smůlu brát s humorem.. Černý humor. Možná že proto ho mám tak ráda.
Ach jo zas to zní jako když fňukám, ale nefňukám vážně! Pokud se vám zdá že fňukám tak pro vás mám jednoduché řešení. Zmáčknout vpravo nahoře křížek a zapomenout tuhle adresu. Vadit mi to nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama