Srpen 2011

Mám na sobě kalhotky a podprsenku... A co dál??

31. srpna 2011 v 16:59 | Bezejmené Esko
  • Ehm...
  • Fakt mě dojímá čemu ještě v dnešní době dokážou lidi věřit.
  • To byla ironie.
  • Naivita!
  • Proč za všechno VŽDYCKY můžu já?
  • Proč je svět nespravedlivej?
  • Proč jiný lidi ikdyž dělaj to samý, vždycky to všichni svedou na mně?
  • Co?
  • Že to nechápete?
  • Já taky ne.
  • Myslíte že vlkodlaci existujou?
  • Ne?!
  • Ne,nejsem zhulená.
  • Fakt!
  • Víte že zítra začíná škola?
  • A víte co mám na sobě?
  • :D :D
  • Co k tomu říct?

Karamel je cukr,co už se nikdy neuzdraví.

29. srpna 2011 v 20:05 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Tak je konec prázdnin. Jsem příšerně připáleně černá a moje vlasy naopak černý nejsou vůbec... :( Musim ještě dokoupit barvu, tentokrát trvalou aby se splnil hlavní cíl šokovat. Aspoň něco. Ale do školy se docela těšim. Vážně. Těšim se až budu konečně dělat něco pořádného. Těšim se na kurzy kytary, ikdyž s mojí neschopností bych to asi neměla moc přehánět :D. Ach jo zase se schazuju! Je to debilní závislost. V mým životě se tedka objevilo spoustu okamžiků kdy nemůžu uvěřit ani svým očím ani uším. Prazvláštní jak jsou lidi falešný. Jak se ti vnucujou kdoví kvůli čemu... Taky jsem zjistila další důvod proč mě lidi nemají rádi. Zjistila jsem že jedna "kamarádka" mě s sebou nechce proto že jsem pro ní konkurence a že bych se mohla někomu líbit. Vtipný... Už by si lidi konečně mohli ujasnit kvůli čemu mě maj nebo nemaj rádi. A taky nevim jestli, mám věřit těmhle pomluvám nebo ne?
A před pár minutama mě něco ták překvapilo že jsem jenom čuměla na obrazovku svýho netbooku a nechápala. Lidi se mění. To je jedinný co bych k tomu řekla. Je to tu zase,nemůžu moc psát. Taky když rozdám všem svojí blogovou adresu... Ta moje impulzivní povaha. Jestli mě znáte,možná se vám zdám nehorázně upjatá a rozumná, ale opak je pravdou. Mám slabé chvilky. A těch je v poslední době nepočítaně. Nepočítaně jsem se v poslední době rozebírala. Nejspíš se nezměnim. Někdy bych chtěla mít nějaké tajemství dýl než dva dny a umět lhát tak že svojí lež nepřiznám a taky se tak trochu přetvařovat. To víte upřímnost plus naivnost je vražebná kombinace.
Včera jsem se vrátila z Berlína. Poslední naše společná skolorodinná dovolená. Nebo ne? Ikdyž co je smutnější takhle nebo že budu s rodinnou trávit prázdniny až do třiceti. Těžko říct. Než se mi vybil půjčený foťák vyfotila jsem docela fajn fotky a možná je sem dám. Ještě nevim. Detaily radši vykládat nebudu, protože byste si mysleli že mám nehoráznou smůlu která je nemožná a že jsem si to vymyslela. Asi začnu být pověrčivá. Řekněte mi že je náhoda mít hotelovej pokoj 1313 a jako heslo šest šestek. No kdoví, třeba ta smůla ještě k něčemu bude dobrá. Zas tak nepravděpodobné by to nebylo a já už se za svůj život naučila smůlu brát s humorem.. Černý humor. Možná že proto ho mám tak ráda.
Ach jo zas to zní jako když fňukám, ale nefňukám vážně! Pokud se vám zdá že fňukám tak pro vás mám jednoduché řešení. Zmáčknout vpravo nahoře křížek a zapomenout tuhle adresu. Vadit mi to nebude.

Všichni jsme zoufalci!

15. srpna 2011 v 19:19 | Bezejmené Esko |  anoing music in my head
Tak mi tak jednou došlo že jsem dost zoufalá a všechno co dělám je zoufalé a nebo provedené ze zoufalosti. Taky mi došlo že většina lidí co znám jsou taky nějakým jiným způsobem zoufalý. A že se spolu scházíme jenom ze zoufalosti. A že všechny ty pokusy o rozhovor jsou zoufalé volání o pomoc, vyprávění o naší zoufalosti. I všechny naše vykouřené cigarety jsou znamením naší zoufalosti, naše statusy na facebooku odráží zoufalost našeho bytí. A nemá cenu o tom přemýšlet, protože pak budete ještě zoufalejší než předtím.
A tak jsem tak jednou když jsem si zoufale plánovala nějak zajímavě strávit večer a zase se to nepovedlo, vyšla sama ven a pozorovala všechny ty zoufalý lidi. Dva k uzoufání malý kluky co se vychloubali kdo může být dýl venku. "Já můžu být venku až do devíti a někdy až do desíti...!", řekl jeden a tvářil se přitom jako největší borec světa. No jo je jim devět a můžou být venku stejně dlouho jako ty. Zoufalé zasmání... Kam ten svět spěje? Já v jejich věku musela být doma v šest. Pak jsem stála na zastávce a vymejšlela ještě asi deset minut tenhle zoufalý článek, který nemá smysl ani pointu. Ale přiznejme si to, že jsem všichni zoufalci...

Alison Mosshart

13. srpna 2011 v 23:02 | Bezejmené Esko
Moje momentálně nejoblíbenější kapela i zpěvačka. The Kills a Alison Mosshart.

Nechci být jako ony....!

13. srpna 2011 v 20:12 | Bezejmené Esko
Dneska je 13.srpna a přibližně tak za 14 dní mi začne škola a mě také moje slavné dilema. Jestli mám zůstat s mojí "dětinskou" partou a nebo se jít vnucovat mezi "velké" lidi.

Ohni, se mnou pojď!

8. srpna 2011 v 22:43 | Bezejmené Esko
Dneska to sice nebude nic moc,ale slibuju že se to zlepší... a články zase budou stát aspoň trošku za to :)

Benátská noc 2011

3. srpna 2011 v 15:35 | Bezejmené Esko |  Veškeré smysluplno
Tak celá BN byla dost zajímavá... ikdyž asi v jiným směru než jsem si představovala. Všechny kapely byly fajn a hlavně to dost rozjely, teda krom Lucie Bílý která zazpívala jenom tři písničky a pak řekla že už nemá hlas a nechala hrát samotnou kapelu. Naučila jsem se pogovat, fandit a taky další chytlavý písničky což bylo dost obdivuhodný na to že celou dobu pršelo, bylo asi dvanáct stupňů a my sebou neměly ani holínky ani pláštěnky dokonce ani obyčejnou šusťákovku. Nj byla jsem to celkem naivka... :D Ale přežila jsem to bez trvalejch následků.
Nejlepší zážitky máme z nocí kdy jsme tuhly strachy že se nám do stanu narvou naši sousedi. Tři přivožralí chlapi kterým teklo do stanu a neměli kde spát. A vůbec celý ty naše noční hádky byly dost vtipný. Nebo na konzertu Visáču kde bylo bahna asi do půl lýtek (někdy i víc) a jediný kde se dalo se nevykoupat bylo takový malý dřevo. Pamatuju jak jsem se zuby nehty snažila držet lidí co tam stály kolem a nespadnout a nenechat se tam strčit od dvouch vykoupaných pankáčů. Nebo byly nejlepší ty kecy těch lidí: "Tak slečno, skončili jsme na stejným dřevu...". Myslim že některý lidi zvlášť v pozdnějších hodinách si vůbec neuvědomovali že nejsem jejich kámoš(ka) a že je vůbec neznám. No někdy to bylo dost vtipný... :D
Občas mě tam chytnul menší záchvat rozmazlenosti, ale nic vážnýho. Nakonec jsme toho měly už plný zuby a odjely jsme už prvním "ranním" autobusem. Balit stan ve dvě ráno za svitu mobilu byl další úžasnej zážitek. :D
No nevim co bych k tomu ještě řekla...